Rubriky:
Jak se přišlo na přenos hmoty ve dvojhvězdách?
Kometa Utsunomiya na večerní obloze
42. týden na obloze
Co se děje, když pes požírá psa, aneb jak se omlazují
hvězdy?
Blíží se sezóna GR Tauri
Rubriky vlevo napovídají, co v novinách naleznete. Bublinková nápověda (pokud u vašeho prohlížeče funguje) vám prozradí víc než jedno či dvě uvedená slova. Chceme, aby se v našich novinách objevovaly čerstvé a seriózní informace z astronomie a oborů, majících vztah k astronomii (zejména z kosmonautiky, fyziky apod.). Chceme je podávat v takové podobě, aby byly srozumitelné i laickým čtenářům ("laickým" v astronomii, ale jinak vzdělaným v oborech jiných). Zkrátka nemíníme sloužit "pokleslým vědám", ale ani uvádět speciální informace, kterým plně porozumí řekněme desítka našich čtenářů.
Jsme novinami. Jednou z jejich neodmyslitelných vlastností je pravidelnost vycházení. Nová čísla našich Instantních astronomických novin uvidíte vždy v pondělí a ve čtvrtek po 18 hodině, nevylučujeme ani mimořádná čísla při mimořádných astronomických událostech. Noviny vyžadují také interakci se čtenáři. Čekáme na ni a těšíme se na ni (opravdu!). Jsme připraveni vaše zajímavé názory publikovat (byť třeba jen zkráceně), budeme na ně reagovat. Víme dobře, že nejsme nezávislými novinami závisíme na vás, čtenáři.
Jedním z klíčových problémů každého periodika, ať již tištěného, vysílaného na vlnách éterem či sdělovaného elektronicky, je autorské zázemí. I pro nás je to závažný problém. V současné době Instantní astronomické noviny připravuje kolektiv šesti nadšenců pro tuto věc, kteří se ovšem opírají o spolupráci s dalšími autory, recenzenty a spolupracovníky redakce. Všem zájemcům o užší spolupráci s našimi novinami vzkazujeme: kontaktujte redakci! Zklameme asi jen ty, kteří očekávají dobrý byznys. Tyto noviny jsou (alespoň nyní) zcela nekomerční záležitostí. Nevyplácíme honoráře za příspěvky, neuveřejňujeme reklamu (pozor však: recenzujeme astronomické výrobky všeho druhu!), za redakční práci naši redaktoři ani redakční rada peníze nedostávají.
Naslibovali jsme toho hodně. Držte nám palce, aby se většina našich slibů povedla, aby nám vydržely síly. Účinnější ale bude, když nás podpoříte. Čtěte tyto noviny, reagujte na ně, a budou-li se vám zamlouvat, doporučte je i druhým.
Okamžik prvního objevení se nových stránek IAN ve světě Internetu byl zvolen velmi dobře. Prakticky všechny planety se v ten okamžik nacházejí nad obzorem. To ukazuje na velkou činorodost a aktivitu celého projektu. Saturn v prvním domě přináší pečlivost, s jakou by měl být celý magazín sestavován. Příznivé spojení Slunce a Merkuru ve Vahách a v sedném domě přináší úspěchy na půdě informačního světa. Opozice od Saturna však varuje před konflikty s mocnými. Konjunkce Venuše s Plutem ukazuje na stálé nebezpečí hrozící od mocné opozice, která se bude snažit za mohutné pomoci mocného podporovatele aktivitu IAN zničit. K tomu přispívá i konjunkce Venuše s Marsem, v osobních horoskopech tak slastná. Venuše v osmém domě přináší možnost dotací ze státní pokladny. Jupiter v jedenáctém domě přináší sdružení úspěchy, Uran nové nápady a stálá vylepšení. Celkově lze říct, že se při troše štěstí a snahy, není třeba ničeho obávat a je potřeba jen psát, psát a psát.
Prostějšij Sputnik po 40 letech
V minulých dnech jsme si mohli připomenout kulaté výročí kosmonautiky - 40. let již uplynulo od startu prvního Sputniku, k němuž došlo 4. října ve 22.28 UT z Kazachstanské stepi. Jednu z nejzajímavějších "oslavných" akcí připravil francouzský aeroklub spolu s Ruskou leteckou federací. Studenti z Jules Reydellet College (St. Denis, ostr. Reunion) ve spolupráci s Polytechnickou laboratoří v Nalčiku (Kabardino-bajkarská autonomní republika) postavili funkční model původního Sputniku. Ten byl na palubě nákladní lodi Progress-M 36 vynesen na stanici Mir, odkud má být při výstupu kosmonautů, plánovaném na 12. října ručně vypuštěn na samostatnou oběžnou dráhu. Družice nese malý vysílač VHF-FM (výkon jen 100 až 200 mW), jenž bude na frekvenci 145,800 MHz vysílat pulsní signály podobné těm, jaké jsme před 40. lety slyšeli ze Sputniku. Jejich frekvence bude funkcí vnitřní teploty tělesa, jako tomu bylo u Sputniku 1. Chemický akumulátor by měl vystačit na jeden až dva měsíce činnosti. Bližší informace o celé akci a provozu družice najdete na adrese: http://www.oceanes.fr/~fr5fc/spoutnik.html.
Nejsvítivější hvězda? Asi ano...
Veškeré zprávy, které přicházejí z dalekohledu HST (Hubble Space Telescope), začínají v superlativech. Možná, že ne úplně všechny, ale minimálně devadesát procent trpí chorobou, jenž má za následek přísun dalších a dalších peněz na konto NASA a přidružených společností. Což je jistě příjemnější, než kdyby se utrácely za zbrojení a válčení. Tentokrát jsme získali informaci o hvězdě, která by mohla být ve vesmíru nejsvítivější. Podmiňovací způsob jsme si nechali pro případ, že příště přijde nová zpráva začínající "ještě svítivější hvězda, než ta nejsvítivější".
Astronomové,
kteří s HST pracují, ohlásili identifikaci nejsvítivější hvězdy,
jakou jsme doposud neznali. Objekt je tak bláznivý, že za šest vteřin vyzáří
tolik, co naše Slunce za celý rok! S poloměrem srovnatelným se vzdáleností
Země-Slunce (asi 150 milonů kilometrů) a svítivostí desetmilionkrát větší
než Slunce se tak dostal tento "hvězdný mamut" do čela "ATP" žebříčku
stelárních objektů. Snímek, který získali pracovníci Kalifornské Univerzity
(UC) kamerou NICMOS (Near-Infrared Camera and Multi-Object Spectrometer),
ukazuje mlhovinu rozprostírající se kolem mateřské hvězdy do vzdálenosti
čtyř světelných let (což je asi tolik, jak daleko je od nás nejbližší stálice
Proxima v souhvězdí Kentaura). Tento objev je velmi důležitý, neboť se
ukazuje, že mlhovina vznikla uvolněním materiálu při erupcích hvězdy. Podařilo
se odhadnout, že když před necelými třemi miliony lety vznikla, měla hmotnost
asi dvěstěkrát větší než Slunce. Poté valnou část materiálu (asi polovinu)
investovala do mlhoviny, kterou vidíte na obrázku.
Hvězda, která má český název Pistole, se nachází přibližně dvacet
pět tisíc světelných let od Země, poblíž centra Galaxie. Při pohledu dalekohledem
byste ji nespatřili - ukrývá se za mračnem prachu a plynu v souhvězdí Střelce.
Dnešní novinka HST však není oznámením o objevu stálice. Ta byla nalezena
již na počátku devadesátých let, ale nebylo známo, že by měla nějakou souvislost
s mlhovinou. Tato myšlenka se vyklubala teprve před dvěma roky, kdy Figer
předpokládal ve své doktorandské práci, že fáze erupcí, jimiž hvězda v
minulosti prošla, mohou vést ke vzniku zmíněné mlhoviny. Tuto doměnku tedy
potvrdil až HST, který pozorováním spektra hvězdy a mlhoviny ukázal, že
spolu úzce souvisí. K nejzávažnějším ztrátám materiálu došlo asi před čtyřmi
až šesti tisíci lety, kdy hvězda odvrhla při mohutných erupcích materiál
o celkové hmotě deset Sluncí. S "redukční dietou" bude zřejmě pokračovat
i nadále a mohla by dokonce časem odkrýt i své horké jádro zahřáté na teplotu
sto tisíc kelvinů. Tento scénář vede kalifornské vědce k závěru, že se
díváme na předchůdce supernovy. Hvězdy, jež mají tak velkou hmotnost
jako Pistole (řekněme raději srovnatelnou, protože žádná jiná není),
se nedožívají vysokého věku. Zatímco Slunce "vegetuje" ve vesmíru několik
miliard let, Pistoli podobné hvězdy o mnoho řádů méně - několik milionů.
Jejich život je srovnatelný s některými lidmi. Mnozí známí umělci či politikové
září krátce a stanou se velmi nápadnými a slavnými, na úkor svého zdraví
- nebo dokonce života. Žijí bohatě, utrácejí spousty peněz, kouří hašiš
a marihuanu, rozhazují - tak i hvězdy hmotné (ale ty za to nemohou, těm
nic jiného nezbývá) plýtvají látkou do svého okolí. Ví se o nich, protože
jsou hodně jasné (většina jasných hvězd, které na obloze vidíte okem, jsou
nadprůměrné), zatímco drtivá většina průměrných hvězd se nenápadně choulí
v šeru kosmu.
Na konci života zazáří nejkrásněji. Ví o ní široké daleké okolí. Potom
slábne a slábne a nestane-li se z ní Krabí mlhovina, nikdo si jí ani nevšimne.
Pistoli čeká podobný osud za přibližně tři miliony roků - nás se
to tedy netýká, ale můžete vyprávět tento příběh svým dětem a možná se
donese i k vašim 37500. potomkům.
Osmdesátásedmá výprava amerického raketoplánu do vesmíru skončila 6. října po téměř jedenáctidenním letu čtyřicátým přistáním na Floridě. Necelých devět hodin poté už byl Atlantis dopraven do kóje č. 3 budovy Orbiter Processing Facility (OPS), kde začalo jeho odstrojování tak, aby mohl být co nejdříve odeslán k periodické technické prohlídce a modifikacím u kalifornského výrobce. Na Floridu se vrátí v srpnu 1998 a příště se vydá do vesmíru až v lednu 1999 (třetí let ke staveništi mezinárodní kosmické stanice). Let splnil všechny plánované úkoly. Nebyly nijak výjimečné, protože STS-86 byl již sedmou výpravou ( z devíti plánovaných), která se spojila s orbitální stanicí Mir. Současně šlo o čtvrtou výměnu amerického člena posádky Miru.
Mezníky přípravy startu
Atlantis
byl po úspěšném letu STS-84 přesunut do OPF, kde na něm byla
koncem května provedena úprava laboratoře Spacehab a
počátkem června výměna hlavních motorů. Start byl v té době plánován
na 18. září, později však byl odložen na nejdříve 22. září. Závěr příprav
probíhal ve znamení závad, k nimž docházelo na orbitální stanici Mir. Proto
byl 24. ráno ráno do Spacehabu uložen náhradní počítač pro Mir o
hmotnosti 27 kg - bez něho by se pravděpodobně systémy orbitální
stanice již definitivně zhroutily. V USA současně
probíhaly vzrušené diskuse o tom, zda pokračovat ve výměně amerického
člena posádky s ohledem na riziko, způsobené neustálými poruchami na základních
systémech stanice. Nezávislé expertizy odborníků
i jednoznačné přání samotného amerického kosmonauta,
kterého se to týkalo, vedly nakonec ke kladnému doporučení,
doprovázenému dramaticky laděným prohlášením ředitele NASA
Daniela Goldina ráno v den startu (25. září ve
14.00 UT). Mj. v němž hodnotí
postavení USA v kosmickém úsilí slovy: "Překonáváme
nepředvídané. Objevujeme neznámé. To je naší historií. To je americkým
osudem."
Posádka
Velitel: James D. Wetherbee (čtvrtý let), narozen 27. listopadu 1952 ve Flushing, stát New York. Po získání titulu bakaláře na University of Notre Name začal působit jako letec v US Navy. V NASA je od června 1985, byl pilotem STS-32 (1990), velitelem STS-52 (1992) a TST-63 (1995), celkem nalétal 29 d 00 h 25 min 04 s. V roce 1996 působil jako nám. ředitele Johnson Space Center.
Pilot:
Michael J. Bloomfield (první let), nar. 16. března 1959 ve
Flint, stát Michigan. Roku 1981 absolvoval
akademii USAF, působil v různých jednotkách USAF. V NASA od
března 1985.
Vladimír G. Titov (čtvrtý let, pátý start), reprezentant Ruské kosmické agentury. nar. 1. ledna 1947 ve Sretensku. Profesionální vojenský pilot (1400 h na deseti typech letadel). V týmu kosmonautů od r. 1976, členem záložních posádek pro Sojuz T-5 a T-9. Byl velitelem Sojuz T-8 (1983), Sojuz T-10 (neúspěšný start 27. září 1983, po požáru rakety minutu před startem se loď katapultovala, kosmonauti přežili přetížení až 17 G a zachránili se), Sojuz TM-2 (6 dnů před startem byla posádka vyměněna pro pochybnosti o zdravotním stavu palubního inž. Serebrova), Sojuz TM-4 (prosinec 1987 - prosinec 1988), v Miru strávil společně s M. Manarovem 365 d 22 h 39 min, v únoru 1995 byl prvním Rusem na americké kosmické lodi (let. specialista STS-63). Celkem 376 d 05 h 24 min 31 s ve vesmíru, z toho 13 h 47 min při výstupech mimo kabinu.
Dr. Scott E. Parazynski (druhý let), nar. 28. července 1961 v Little Rock, stát Arkansas. Absolvent Stanford University (doktorát z lékařských věd). V NASA od srpna 1992, let. spec. při STS-66 (1994), 10 d 22 h 34 min 02 s ve vesmíru. Byl nominován za člena posádky Miru, avšak pro velkou tělesnou výšku vyřazen z přípravy.
Jean-Loup J. M. Chrétien (třetí let), brigádní generál franc. letectva, representant CNES. Nar. 20. srpna 1938 v La Rochelle, absolvent Ecole de l'Air, vojenský pilot (6000 h). V červnu 1980 vybrán do týmu interkosmonautů, jako člen posádky Sojuz T-6 strávil v červnu 1982 týden na Saljutu 7. Později náhradníkem pro STS-51G, v listopadu a prosinci 1988 tři týdny na Miru jako palubní inženýr Sojuzu TM-7 (5 h 57 min výstup do prostoru jako první neamerický a neruský kosmonaut). V letech 1990-93 se zúčastnil tréninku pro let raketoplánem Buran. Celkem 32 d 15 h 57 min 52 s ve vesmíru.
Wendy B. Lawrenceová (druhý let), nar. 2.07.1959 v Jacksonville, stát Florida. Absolventka MIT, působila jako kapitán US Navy (1500 let. hodin na 6 typech helikoptér). V NASA od srpna 1992, let. spec. při STS-67 v březnu 1995. Prošla výcvikem na člena posádky Miru, avšak v červenci 1997 byla nahrazena Dr. Wolfem. Celkem 16 d 15 h 08 min 47 s ve vesmíru.
Dr. David A. Wolf (druhý let), nar. 23. srpna1956 v Indianapolis, stát Indiana. Bakalář elektrotechniky a doktor lékařských věd, nalétal přes 2000 h (vč. voj. stihaček a akrobacie). V NASA od ledna 1990, let. specialistou při STS-58 v říjnu 1993, celkem 14 d 00 h 12 min 32 s ve vesmíru. Pův. připravován až pro let v rámci STS-89/Mir-24, avšak v červenci 1997 nominován, aby nyní převzal štafetu stálého amerického člena posádky.
Průběh letu
Start se uskutečnil 26. září 97 ve 02.34.19 UT, přesně
podle plánu (poněkud neobvykle) uprostřed desetiminutového startovního
okna. Po navedení na počáteční dráhu dostalo těleso katalogové
označení 1997-055A (SSC 24964). Na palubě byl v
nákladovém prostoru tzv. dvojitý modul Spacehab-DM, stykovací
modul Orbiter Docking System a zařízení 
pro
množství různých experimentů. Dále bylo při startu
na palubě 700 kilogramů vody, 500 kilogramů amerického
vědeckého vybavení, 2000 kg ruských zásob a technických zařízení.
Po páté hodině začala aktivace přístrojového vybavení Spacehabu
a běžná práce posádky, zaměřená na dostižení
Miru, Závěrečný zážeh motoru setkávacího manévru se uskutečnil 27. září
v 17.32 UT a ke spojení s Docking Module na komplexu Mir došlo v 19.58
UT. Tělesa se v té době nacházela severně od Kaspického moře.
Kolem 21.25 bylo možné otevřít průlez a následovalo slavnostní uvítání
hostů. Den poté, po přenesení tvarovaných sedadel,
se oficálně vyměnil americký člen posádky Miru
EO-24, kterou nyní tvoří velitel A. Solovjov, 1.
palubní inženýr P. Vinogradov (RKK Energija) -
oba jsou na stanici od 7.08.97, 2. palubní inženýr Dr.
D. Wolf (NASA), kterého odveze v lednu STS-89. Prvního
října bylo přesunuto 80 procent nákladu oběma směry a
byl čas na to, aby Titov a Parazynski v závěru dne uskutečnili
výstup do prostoru, který byl již třetí společný
rusko-americký v tomto roce - pro Američana šlo o první
výstup, pro Titova již čtvrtý. Výstup trval pět hodin a byl přenášen
televizí.
Po
závěrečné společné tiskové konferenci
se posádky rozloučily a 3. října v 17.28
UT (při průletu nad jihovýchodní hranicí Ruska) se
raketoplán od komplexu oddělil - na přání ruských techniků
o jeden oběh později, než bylo dohodnuto. Po 46 minut pak oblétával
Atlantis kolem Miru a kosmonauti prováděli vizuální kontrolu
poškození modulu Spektr, napuštěného vzduchem. Na jeho palubě bylo v té
době též 700 kilogramů amerických výsledků výzkumů a 500 kilog ramů
nepotřebného ruského technického vybavení (mj. porouchaný počítač).
Přistání se uskutečnilo po 169 obletech Země. Brzdicí zážeh motorů
OMS byl proveden ve 20.48 UT, ve 21.51 byl raketoplán
zaznamenán speciálními kamerami a na KSC
byl slyšet dvojitý sonický třesk. Hlavní podvozek raketoplánu
se dotkl betonové plochy dráhy číslo 15 SLF na KSC ve 21.55.09 UT,
příďové kolo ve 21.55.19 UT a po dojezdu se raketoplán zastavil ve 21.56.31
UT.
Oficiální trvání letu je 10 d 19 h 20 min 50 s do
prvního dotyku se Zemí a 10 d 19 h 22 min 12 s do zastavení.
Ve stejný den do vesmíru startovala nákladní loď Progress M-36 s novými zásobami a náhradními díly pro Mir. Mezinárodní výzkumné pracoviště na oběžné dráze tak pokračuje ve své činnosti.