Rubriky:
Úsvit ve znamení Cassini
Když přání je otcem myšlenky...
Výkladový astronomický slovník
Nová rubrika: Zprávy z kosmonautiky
 
 
 
 

Start Cassini odložen

Dnes kolem poledne se měla na svoji sedmiletou pouť k planetě Saturn vydat americká sonda Cassini. Silný vítr a drobné technické problémy si však vyžádaly osmačtyřicetihodinový odklad. Podrobné informace o dnešním plánovaném startu, o smyslu nákladných výprav a také o kontroverzním plutoniu na palubě Cassini najdete v článku Marcela Grüna Úsvit ve znamení Cassini. O okamžiku odloženého startu sondy vás budeme informovat. Zájemci s rychlým přístupem na Internet se dokonce mohou podívat na přímý přenos ze startu.

 
 
Nové oko do vesmíru

Osmého října byl McDonaldově observatoři v Texasu během krátké ceremonie věnován William P. Hobby-Robert E. Eberly dalekohled (zkráceně HET). Jeho primární zrcadlo je složeno z celkem 91 jednometrových šestiúhelníkových reflektorů. Počítače je natáčejí tak, aby se chovaly jako celistvý dalekohled o průměru jedenáct metrů! V porovnání s lidským okem proto zachytí objekty stomilionkrát slabší. Na rozdíl od většiny dalekohledů, zůstává HET  zaměřený na výšku 55 stupňů. Jeho přístroje se však mohou pohybovat v rozsahu šest stupňů a celý dalekohled rotuje o 360 stupňů v azimutu. S těmito omezeními, která snižují jeho užitečný průměr na 9,2 metru. může sbírat téměř stejné množství světla jako jedno z dvojčat Keckových dalehledů, ovšem za zlomek ceny a hmotnosti. Stál pouhých čtrnáct milionů dolarů. I přesto ale může dosáhnout deklinace od -10 do +70 stupňů a pokrývá tak sedmdesát procent oblohy viditelné ze západního Texasu. Primární zrcadlo je sice technicky větší než Keckovy dalekohledy, efektivně je ale HET třetím největším přístrojem na světě. Do plného provozu bude uveden v roce 1998.

Krátce po poledni mohli obyvatelé amerického Texasu spatřit vzácný úkaz. Na jasné obloze se pohyboval meteor–bolid, jehož jasnost byla srovnatelná se zapadajícím Sluncem. Vybuchoval a zanechával za sebou kouřovou stopu. Požárníci a policie v širokém okolí byli vzápětí zahlceni množstvím telofonátů od náhodných svědků. Meteor byl dokonce pozorován z policejní helikoptery. Předpokládá se, že část z původního tělesa by mohla dopadnout až na zemský povrch. Na snímku je stopa po bolidu zachycená meteorologickým radarem. (Foto: AP)

Sagan Memorial Station: Pathfinder ještě žije!
Poslední  úspěšný přenos  dat  ze  sondy Mars  Pathfinder se uskutečnil 27. září 1997 (83. sol) a  skončil v 7.23 UT. Následujícího dne  (84.  sol,  28. 9. 1997)  ve  3.15  UT  se  spojení navázat již nepodařilo (na  Marsu byly dvě hodiny  ráno a mělo jít  o přenos ranních meteorologických  údajů a snímků oblohy). Rovněž další pokus 29. září v 5.30 UT (85. sol),  kdy se technici snažili o to, aby sonda vyslala nosný signál přes směrovanou nebo všesměrovou anténu, se nezdařil. Ani ráno 30. září 1997 (86. sol),  kdy na Marsu bylo poledne a sluneční baterie musely poskytovat maximální příkon, se nepodařilo navázat kontakt.
1. října (87. sol) byl vyslán povel, aby se na sondě zapojil pomocný vysílač (mimochodem – v  žádném z technických popisů sondy se o něm nepsalo). Po počátečním mlčení se podařilo kolem 8.23 UT signál zaznamenat a přijímat po dobu asi 20 minut. Při druhém pokusu se však již sonda neozývala.
2. 10. ráno (88. sol) se technici pokusili získat digitální data z pomocného vysílače. Zpočátku byl signál registrován, avšak v 11.30  místního času byl vypojen, což nasvědčovalo tomu, že počítač má dostatek energie, aby se "probudil" a vysílač podle obvyklého režimu vypnul. Protože není vyloučeno, že došlo k poruše akumulátoru, vyslali technici k sondě povely pro přepnutí  do režimu, v němž se aparatura přímo napájí ze slunečních baterií. Ovšem neměli možnost ověřit si, zda sonda povely přijala.
3. 10. (89. sol) pokračovaly pokusy o získání digitálních dat (i když v nepříznivém čase z hlediska osvětlení Pathfinderu), avšak opět marně. Později technici opakovali povelovou sekvenci pro převedení do režimu, v němž je vyřazen palubní akumulátor. Vzhledem k tomu, že jeho životnost byla již trojnásobně překročena, je pravděpodobné, že právě on by mohl být příčinou nynějších potíží.
Po celou tuto dobu byl Sojourner zaparkován na stejném místě a podle předem nahraného programu se měl až 5. 10. (91. sol) vydat na pomalou okružní jízdu kolem Sagan Memorial Station.
Dobrá zpráva přišla teprve 7. 10. ve 23.00 UT: toho dne ráno (92. sol) se španělské přijímací stanici DSN u Madridu podařilo zachytit na patnáct minut signál hlavního vysílače sondy.
Další aktuální informace přineseme v příštím čísle.

Mars Global Surveyor
Sonda pokračuje v letu po areocentrické dráze, na kterou byla navedena 12. září 1997 zážehem motoru, trvajícím od 00.15 do 00.37 UT. Počáteční  parametry dráhy byly: sklon dráhy 93,3 stupně, doba oběhu 44 h 59,5 min, minimální a maximální vzdálenost od povrchu Marsu 258 – 54 021 kilometrů. Tato dráha je nyní postupně snižována brzděním o atmosféru v době průletu pericentrem (tzv. aerobraking). K prvnímu snížení došlo při 3. oběhu (17. září v 16.37 UT), kdy byla sonda severozápadně od Olympus Mons. Při prvních obězích bylo dosaženo změny rychlosti 0,5 až 1 m/s, nyní se brzdění zvětšilo na 3  m/s. Po dvou týdnech (13 obězích) se apocentrum snížilo na 48 770 km (perioda 39 h 15 min, pericentrum 116 km).
Silový účinek na sondu, kterého se technici poněkud obávali, se naopak projevil velmi pozitivně. Pomohl totiž odstranit závadu, která se objevila hned po startu, když jeden z panelů slunečních baterií zůstal nedostatečně vyklopen o 20 stupňů. Nyní se již narovnal a zůstává pouhý jeden stupeň od fixované pozice.
Ačkoliv dosud sonda pracuje jen v technickém režimu, přinesla již první překvapivé zjištění, které rozsuzuje dávný spor ve  prospěch měření některých ruských sond Mars a Fobos-2: Mars má magnetické pole! Předběžná analýza však ukázala, že není globálního charakteru,  nýbrž je vázáno na některé oblasti kůry. Všeobecně to nasvědčuje tomu, že Mars kdysi měl kapalné jádro.
 

obsah