Obsah zpráv:

Kometa Hale–Bopp ještě žije
Sluneční minimum je za námi
Další pokus o záchranu Miru

Rubriky:

Zeptali jsme se Jiřího Grygara
Druhý díl multimediálního CD-ROMu Astro 2001
Jak vypadá ufo?
Marcel Grün, CASSINI na pokračování: HUYGENS
Jak vypadá typická galaxie?
 
 
 
 

Kometa Hale–Bopp ještě žije

Poté co prošla za Sluncem (při pohledu ze Země), je kometa Hale–Bopp pro pozorovatele na jižní polokouli opět viditelná. I když je nyní třikrát dál, než při svém maximálním přiblížení v dubnu tohoto roku, je stále velmi jasná, obzvlášť v porovnání s jinými vlasaticemi. Její hvězdná velikost se nyní odhaduje na pět magnitud, na tmavé obloze je tudíž viditelná i pouhým okem a je nádherným objektem pro obyčejné triedry. Samozřejmě, že na ni neustále míří i velké, profesionální dalekohledy. Pozorování provedená na Evropské jižní observatoři v Chile například ukazují, že je Hale–Bopp pořád velmi aktivní. Z jádra (slepence vody, oxidu uhličitého a prachu) vybíhají čtyři, možná i šest, prachových výtrysků, jež dodávají do obálky nový materiál.
Přiložený snímek byl pořízen 1. října dalekohledem o průměru dva metry. Úhlovou velikost má 3x3 minuty, což vzhledem ke vzdálenosti komety (465 milionů kilometrů) odpovídá oblasti 400x400 tisíc kilometrů. Plynoprachová obálka jádra je ale mnohonásobně větší a sahá daleko za okraj snímku.
Hale–Bopp se nyní nachází v souhvězdí Lodní zádě. Z našeho území je tudíž nepozorovatelná. Koncem října se přiblíží k jasné hvězdě gama Velorum. Na jižní obloze již definitivně zůstane.
 

–jd –

obsah
 
 
 

Sluneční minimum je asi za námi
 

Velké skvrny, které se v posledních týdnech objevily na povrchu naší nejbližší hvězdy, naznačují, že Slunce opět spěje do maxima své činnosti. Obdobný nárůst počtu skvrn se udál i v červnu 1955 a již za dva roky nastalo výrazné maximum sluneční činnosti. Patric McIntosh z HelioSynoptics, Inc.a další odborníci předpokládají, že by se podobná situace mohla opakovat i v příštích letech.

obsah
 
 

Další pokus o záchranu Miru

V pondělí po poledni se uskutečnila další výprava dvou ruských kosmonautů do poškozeného modulu Spektr. Velitel Anatolij Solovjov a palubní inženýr Pavel Vingradov do něj vstoupili kolem dvanácté hodiny našeho času. Pokusili se opravit sluneční panely, aby kosmická stanice Mir po dlouhé době získala dostatečný zdroj elektrické energie. Tři ze čtyř panelů již byly znovu uvedeny do provozu, nemohou se však natáčet směrem ke Slunci a nejsou využívány na plnou kapacitu.
Elektrická energie, kterou budou dodávat, není životně důležitá pro provoz Miru, umožnila by však provádění některých experimentů. Ve scénáři asi pětihodinové výpravy bylo otevření průlezu do vzduchoprázdného Spektru, nalezení kabelů ovládajících sluneční panely, jejich připojení k navigačnímu počítači v nepoškozené části stanice a opětovné uzavření modulu. (V době uzávěrky IAN nebyl ještě znám výsledek výpravy.) Čtvrtý panel byl silně poškozen po srážce s lodí Progress a předpokládá se, že bude opraven někdy v budoucnu při další výpravě. Třetí člen posádky, Američan David Wolf, se v té době nacházel v únikovém modulu Sojuz a zajišťoval tak celou výpravu.