Do konce listopadu máte jedinečnou šanci umístit své jméno na mikročip, jenž se stane součástí sondy Stardust. Sbírku organizuje společnost Planetary Society.
Předpokládá se, že Stardust odstartuje v únoru 1999. Po pěti letech, v roce 2004, se přiblíží na vzdálenost pouhých 150 až 100 kilometrů k jádru komety Wild 2. Obě tělesa tehdy budou 400 milionů kilometrů daleko od Země. Kromě detailních fotografií sonda odebere prachové a plynové částice z atmosféry vlasatice. S tímto drahoceným materiálem se vrátí v lednu 2006 zpět na Zemi. Na palubě návratové kapsle bude i mikročip se jmény 300 tisíců pozemšťanů. Činitelé NASA tak dávají všem jedinečnou možnost vyslat své jméno ke kometě (a zase zpět).
Stardust je první misí, jenž má za úkol získat prach z komety určený pro pozemské studium. Přímý rozbor kometárního materiálu nám totiž dává unikátní příležitost nahlédnout do složení mlhoviny, z níž před více než čtyřmi a půl miliardami let vzniklo Slunce, všechna ostatní tělesa sluneční soustavy a tedy i my. Na své cestě bude sonda sbírat i meziplanetární materiál, jež naopak umožní studium mezihvězdného prostředí. Kometární i meziplanetární prach bude lapán pomocí speciálního aerogelu – jakéhosi lehkého silikagelu. To proto, že částice budou na sběrač narážet neobyčejně vysokými rychlostmi (několik kilometrů za sekundu). Po nárazu by se tudíž ihned vypařily. Aerogel je však takového složení, že 99 procent jeho objemu tvoří prázdný prostor. Má tisíckrát menší hustotu než sklo. Kometární částice se do něj zaboří jako do načechrané peřiny. Jelikož je tento aerogel značně průhledný, někdy se nazývá modrý kouř (viz obrázek), vědci v něm na Zemi jednoduše najdou stopy po průletu částic a vlastní prachová zrnka poté lehce vypreparují.
Kometa Wild 2 patří mezi "nové" vlasatice, kolem Slunce prošla zatím jen několikrát. Až do roku 1974, kdy prolétla v těsné blízkosti Jupiteru, se pohybovala mezi dráhou Jupiteru a Uranu. Při těsném přiblížení k největší planetě sluneční soustavy se dostala do vzdálenosti jen desetkrát větší (0,006 astronomické jednotky, astronomická jednotka je vzdálenost Země-Slunce) než v jaké byla na jednotlivé kusy roztrhána slavná Shoemaker-Levy 9. Nyní se Wild 2 pohybuje mezi Marsem a Jupiterem. Při svém prvním přiblížení k Zemi (1,21 astronomické jednotky) 6. ledna 1978 byla nalezena Paulem Wildem. Je slabá, při vhodných příležitostech pozorovatelná jen většími dalekohledy.
Její jádro, slepenec oxidu uhličitého, vodního ledu a prachových částic, se po mnoho miliard let nacházelo na okraji sluneční soustavy. Vlivem různých náhod se vydalo směrem ke Slunci. Jakmile se dostatečně přiblížilo k naší mateřské hvězdě, začal se z jeho povrchu uvolňovat plyn a prach, který rozptyluje sluneční záření (prach), či přímo svítí (plyn). Osvětlená atmosféra vlasatice je důvodem, proč ji vidíme. Samotné jádro je neobyčejně malé (průměr jen několik kilometrů či desítek kilometrů) a tmavé (tmavší než třeba uhlí). (Snímky NASA)
 

Led, oheň a voda – mise Galileo prodloužena

Představte si sami sebe, jak zkoumáte svět plný extrémů. Království, kde ledový dech vesmíru mrazí kapaliny hned vedle roztavených skal a gejzírů síry. Za vašimi zády je na obloze přilepená obrovská barevná koule, na které probíhají bouře po celá staletí a kde si rychlého pohybu mraků všimnete již během několika hodin. Takto by se daly popsat podmínky nové mise sondy Galileo – Galileo Europa Mission, jenž bude probíhat po následující dva roky. Jejím cílem se stane satelit Europa, vulkány na měsíci Io a samozřejmě samotný Jupiter.
Po šesti letech pouti sluneční soustavou dorazila sonda Galileo k Jupiteru 7. prosince roku 1995. Po příletu se dostala na dráhu kolem Jupiteru, prolétla nedaleko měsíce Io, načež začalo shromažďování dat z malé výsadkové sondy, která pronikla až do atmosféry největší planety sluneční soustavy. Za dva roky, v rámci tzv. primární mise, provedl Galileo plných jedenáct průletů soustavou družic Jupiteru, přičemž nashromáždil neuvěřitelné množství dat, snímků a nových poznatků o tomto zvláštním světě, jenž se nalézá pouhou jednu světelnou hodinu od Země. Ukazuje se, že chemické prvky převládající na planetě odpovídají původnímu složení mateřské mlhoviny, ze které vznikla celá sluneční soustava. V atmosféře pozorujeme koloběh vody, bouře a velmi rychlé změny. Ganymedes je prvním měsícem, o kterém víme, že má vlastní magnetické pole. Povrch satelitu Io se výrazně změnil od dob sond Voyager na konci sedmdesátých let. A odborníci nyní odvážně tvrdí, že pod ledovou kůrou měsíce Europa v minulosti existoval a snad pořád ještě existuje oceán z vody.
Původně zamýšlený konec celé mise byl posunut ze 7. prosince tohoto roku na poslední den roku 1999. Nová část programu bude stát třicet milionů amerických dolarů a dělit se bude na tři základní mise:

Led – výprava k Europě
Stejně jako při osmi průletech kolem tohoto ledového měsíce, bude Galileo pokračovat ve výzkumu podpovrchových vrstev satelitu s cílem objasnit existenci vodního oceánu, který se pod povrchem s největší pravděpodobností v minulosti nacházel a dokonce možná ještě nachází. Vědci budou prohledávat povrch Europy a hledat na něm aktivní oblasti místa. Budou počítat krátery, což snad pomůže určit přesněji stáří součastného povrchu měsíce. Měřením gravitačního pole satelitu (vlivem silového působení na Galilea) budou zkoumat homogenitu složení měsíce a strukturu ledové krusty. Proběhnou též pokusy s měřením možného magnetického pole. Samozřejmě nebude chybět podrobné snímání povrchu tělesa, měření atmosféry kolem něj a to ze všech směrů, dokonce i kolem pólů. Při nejbližších přiblíženích, tedy přibližně dvě stě kilometrů od povrchu, budou mít snímky až třikrát větší rozlišení, než při primární misi – kolem šesti metrů! Výšky jednotlivých povrchových útvarů tohoto velmi plochého tělesa budou určeny ze snímání ze dvou různých směrů.

Voda – redukce dráhy, výzkum Jupitera a Io
Další fáze mise se rozdělí na tři úkoly. Prvním z nich je redukce dráhy sondy. Bude navedena k Jupiteru a provede průzkum samotné planety a měsíce Io. V polovině roku 1999 využije Galileo při čtyřech průletech kolem Kallista jeho gravitačního pole ke změně dráhy, přičemž dojde k největšímu přiblížení k Jupiteru během celé mise. Bude zkoumána atmosféra planety, velmi podrobně její horní vrstvy. Krom toho bude Galileo při každém průletu zkoumat proud částic uvolněné při erupcích sopek na Io, neboť se s ním na své pouti setká. Samozřejmě také plyny uvolněné do přechodné atmosféry satelitu. Výzkum družice Kallisto bude minimální.

Oheň – zamířeno na Io
Geologicky nejaktivnějším tělesem sluneční soustavy je nejbližší satelit Jupiteru – měsíc Io. Nad jeho pevným povrchem se tyčí několik sopek chrlících do prostoru síru a další látky, které vytváří přechodnou atmosféru a dokonce občas těleso opustí, takže za pohybujícím se satelitem zůstává toroidní stopa vyvrhnutých částic. Detailní pohled na podmínky panující na Io jsou však stále záhadou. Teprve následující mise přinese unikátní snímky s výborným rozlišením (asi šest metrů na element obrazu) a umožní tak vědcům podrobně zkoumat prostředí na tomto výjimečném satelitu. Vzrušení snad dosáhne vrcholu, když proletí Galileo přímo nad aktivní oblastí Pillan Patera. Vědci doufají, že silná radiace, která blízko Jupitera panuje, nijak sondu nepoškodí a neovlivní její provoz. Při různě vzdálených průletech v minulosti probíhalo vše podle plánů, takže nezbývá doufat, že se tak stane i nyní. (Radice je tak silná, že by ve vzdálenosti, kde Io obíhá, zabila dospělého člověka.)

Ve znamení levného kosmického programu NASA bude i druhá část mise Galileo redukována oproti první části – na programu se bude podílet jen část personálu, který se sondou pracuje a při průletech sondy nebude pořízeno tolik snímků jako v minulosti. I tak však dozajista přinese Galileo v následujících dvou letech velké množství cenných vědeckých informací o systému satelitů Jupiteru i samotné planety – se zaměřením na výzkum horních vrstev její atmosféry. Konečně snad Galileo položí základy k odpovědi na otázku příštího tisíciletí – existuje, existoval či může na Europě existovat život? Nechme se tedy
překvapit a držme našemu kosmickému poutníku palce.

Podrobnější informace najdete na adrese: http://www.jpl.nasa.gov/galileo.

Popisy k obrázkům:
Úplně nahoře: Část jižní polokoule Europy zaznamenaná během šestého průletu sondy Galileo kolem Jupiteru. Zřetelně jsou vidět oblasti, kde došlo k rozsáhlé destrukci ledového krunýře. Druhý snímek: Pohyb Jupiterovy atmosféry. Animace vznikla složením dvojice snímků části jižní polokoule planety. Časový odstup mezi nimi je asi deset hodin. Světlý ovál v pravé části je rozsáhlá anticyklona. Obrázky byly pořízeny v blízké infračervené oblasti spektra. Třetí snímek: Pozoruhodný svět měsíce Io. Barevný obrázek získala sonda Galileo během devátého obletu Jupiteru. Na levém okraji si můžete všimnout jasného výtrysku nad vulkánem Pillan Patera (viz též výřez vpravo nahoře). V té době byl vysoký 140 kilometrů. Druhý sopečný výtrysk najdete poblíž terminátoru (hranice světla a tmy). Jmenuje se Prometheus a je také zachycen ve výřezu vpravo dole. Poslední snímek dole: Graficky znázorněný program sondy Galileo v následujících dvou letech. Trojúhelníky udávají těsné průlety kolem jednotlivých těles (písmeno a číslo nahoře je označení průletu, číslo dole den.)
(Foto NASA)

 
Do kin přichází Kontakt
 
Dosud se nestalo, abychom v hlavních zprávách upozornili na nějaký film. Snímek Kontakt (angl. Contact) režiséra Roberta Zemeckise na námět nedávno zesnulého Carla Sagana, si to však zaslouží. Realisticky pojednává o dění po navázání kontaktu s jinou, mimozemskou civilizací. Naši "sousedé" zpátky na Zemi pošlou naše vlastní televizní vysílání a plán obrovského zařízení, pomocí kterého se nimi dokážeme kontaktovat. Film skvěle popisu pravděpodobný vývoj událostí: intriky, boj o peníze a slávu, náboženské problémy, militarizaci celé události, svět, kde dobro nevítězí nad zlem, kde kariéristi ovládají politickou scénu, kde neexistují pohádky a kde je pravda až na posledním místě. Tedy skutečnost. Kontakt si určitě nenechte ujít.
 

Nedělním odpočítáváním začaly poslední přípravy na další cestu raketoplánu Columbia (STS 87). Půjde-li vše bez problémů, měl by se start uskutečnit ve středu 19. listopadu. Na programu mise je výstup do kosmického prostoru a vypuštění (a následné zachycení) sluneční observatoře. Celková doba letu se oplánuje na 16 dní. Pět dní po startu provede jeden Američan a jeden Japonec výstup do kosmického prostoru. Budou testovat některá zařízení pro mezinárodní kosmickou stanici, např. volně se pohybující automatickou kameru. Součástí posádky bude i ukrajinský kosmonaut. Jedná se o devátou a poslední misi amerického raketoplánu v tomto roce.
 

 
 
Nová příloha IAN: Vítejte na Marsu!

Čtvrtého července krátce po devatenácté hodině našeho času propukli operátoři v kontrolní místnosti NASA Jet Propulsion Laboratory o ohromný smích a potlesk. Na Marsu totiž úspěšně přistála sonda Pathfinder. Během několika následujících týdnů, kdy několikanásobně překročila původně očekávanou životnost, spolu s malým vozítkem Sojourner vyslala několik tisíc snímků povrchu rudé planety (16 tisíc Pathfinder, 550 Sojourner), pořídila chemický rozbor patnácti kamenů ve svém okolí a bedlivě sledovala meteorologické podmínky. Sedmého října se sonda Pathfinder zřejmě definitivně odmlčela. Nezbývá než říci "sbohem" a poohlédnout se po průběhu celé mise.