Zvláštní příloha:
Skleněné oči světa (R. Novák)
Vítejte na Marsu (M. Grün, P. Jakeš)
Co oči nevidí (J. Grygar, M. Grün)
 
 
 

Drtivá většina světa, ze kterého přicházejí nejnovější zprávy z astronomie a kosmonautiky, bude v následujích dvou týdnech slavit křesťanské vánoční svátky, případně začátek dalšího roku dle gregoriánského kalendáře. Příroda se na tyto události samozřejmě neohlíží, nicméně novináři, zpravodajové a odborníci všeho druhu ano. Proto jsme i my nuceni omezit vydávání IAN. Pravidelné zprávy (možná v omezené podobě) sestavíme vždy v pondělí 22. a 29. prosince, čtvrteční vydání se ruší. V řádných termínech se s Instantními astronomickými novinami opět setkáte od 5. ledna. Samozřejmě, že astronomické dění budeme i nadále monitorovat, proto nejsou vyloučena případná mimořádná vydání či doplňky.
 

Po uzávěrce 23. 12. 1997 13:15 a 17:00:

Do miznoucích ledovců spadl velký meteorit
 
Srovnáním snímků pořízených aparaturou Seasat Scatterometer a NASA Scatterometer, které se realizovaly s osmnáctiletým odstupem, se ukázaly evidentní změny v podobě a tloušťce ledové pokrývky Grónska. Shodou okolností právě na jih tohoto ostrova spadl 9. prosince veliký meteorit.
Sonda Seasat  starovala roku 1978 a byla vybavena celkem pěti experimenty na měření rychlosti a směru větru, povrchové teploty, obsahu vodních par, vlnění oceánů a výskytu ledu v polárních čepičkách. Byla v provozu pouhých sto dní, kdy došlo k závadě na energetickém systému. Druhé zařízení NASA Scatterometer je součástí japonské družice ADEOS. Opět sloužilo ke studium rychlosti a směru větru nad oceány a opět byla jeho činnost po jednom roce předčasně ukončena (červen 1997). I přes svoji krátkodobou aktivitu, obě mise přinesly neobyčejně cenné výsledky. Pořízená měření například posloužila ke studiu změn polárních oblastí. Mikrovlnné radary jasně ukázaly redukci zasněžených oblastí a tak i větší odtávání trvalé ledové pokrývky. Během let 1979 až 1992 se průměrná povrchová teplota Grónska zvýšila o více než jeden stupeň Celsia.
Shodou okolností právě do Grónska dopadl 9. prosince v ranních hodinách našeho času velký meteorit. Při přeletu v okruhu jednoho sta kilometrů bylo stejné světlo jako ve dne. Následky pádu také zaznamenaly některé seismologické stanice. Průlet přímo sledovaly posádky několika lodí v blízkosti pobřeží. Je tedy téměř jisté, že část z tělesa dopadla na grónskou pevninu. Tato událost je srovnávána s prehistorickým pádem železného meteoritu Kap York, kdy celková hmotnost všech úlomků dosáhla padesáti tun. Bohužel šance na nalezení není příliš vysoká. Od 9. prosince v inkriminované oblasti napadlo nejméně jeden metr sněhu. Od začátku zimy se pak v této části ostrova nalézá již téměř třímetrová vrstva staré pokrývky. Pátrání také ztěžuje špatné počasí a tma. Plánuje se proto hledání s využitím radarových satelitů ERS1 a ERS2. Dle posleních zpráv dánské televize byl snad z letadla nalezen dopadový kráter.
 

Průkopníci odcházejí

Od roku 1965 se vystřídalo sedm amerických prezidentů (čtyři čeští), zazářila skupina Beatles, Janis Joplin, byl zatřelen Martin Luther King, Robert Kennedy, Indíra Gándiová, devět rukojmích na olympiádě v Mnichově, člověk stanul na Měsíci, jihoafričan Barnard úspěšně transplantoval lidské srdce, skončila válka ve Vietnamu, padla berlínská zeď, Sovětský svaz s celým komunistickým systémem, proběhla válka v Perském zálivu a začalo nekonečné krveprolití na Balkáně, střední Africe a Indonésii, byl uveden do provozu raketoplán, svá díla sepsal Andrej Sacharov...  Ať už se dělo cokoli, nemělo to žádný vliv na činnost amerických sond Pioneer 6, 7, 8, 9, 10 a 11. Neúnavně létaly prostorem a sbíraly cenná měření. Nyní se však zdá, že po více než třiceti letech definitivně odcházejí ze scény.
Třicátéhoprvního března tohoto roku americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (zkr. NASA) ukončil provoz detektoru částic na sondě Pioneer 10. Nyní letí vstříc hvězdám, žádná vědecká data z ní již nepřicházejí a její slábnoucí signál se využívá pouze jako tréninkový cíl pro operátory sledovacích stanic. Dle odhadů definitivně umlkne někdy o vánocích příštího roku. Obdobná sonda Pioneer 11 ze stejných důvodů ztichla v listopadu 1995. Předcházející sondy série "Průkopníků" - Pioneer 6, 7 a 8, které se pohybují kolem Slunce mezi Venuší a Marsem, jsou dosud z části v provozu. Pioneer 6, jenž odstartoval roku 1965, je přitom nejstarší dosud aktivní kosmickou sondou. On a jeho tři následovníci studují sluneční vítr a meziplanetární prostředí. (Pioneer 9 přestal fungovat roku 1982.)
Pioneer 10 odstartoval v březnu roku 1972 a o pár měsíců později se stal první sondou, jenž proletěla pásem asteroidů.  I když nám to dnes může připadat směšné, před ní nikdo nevěděl, nakolik je tato část sluneční soustavy bezpečná. Existovaly obavy, že sondy budou při setkání s drobným prachem zničeny.
 

Vzkaz jiným civilizacím     Na povrchu sondy Pioneer 10 a 11 najdete malou pozlacenou hliníkovou destičku připravenou dr. Carlem Saganem, jeho ženou Lindou Salzman Sagan a dr. Frankem Drakem. Smysl vzkazu zní asi takto: Bytosti, které vypustily tuto automatickou sondu, žijí v planetární soustavě určené nejbližšími pulsary. Jejich systém se zkládá z devíti planet. Na třetí od Slunce byl zkonstruován tento kosmický stroj. Jednotlivá nebeská tělesa jsou od sebe různě vzdálena. K radiovému dorozumění nabízíme vlnu 21 cm. Inteligentní tvorové, kteří obývají třetí planetu, žijí v párech. Jejich obrazy vidíte a můžete je srovnat s velikostí automatické stanice. Nutné je však poznamenat, že k nejbližším hvězdám sondy Pioneer doletí až za mnoho stovek tisíc let.Pioneer 10 míří do souhvězdí Býka, zatímco "jedenáctka" do souhvězdí Orla. Nicméně bylo by škoda tuto šanci nevyužít.

V prosinci 1973 se Pioneer 10 setkal s největší planetou sluneční soustavy Jupiterem. Při těsném průletu - 140 tisíc kilometrů nad horní vrstvou mraků - byl vlivem silné radiace částečně ochromen. Pořídil přes tři sta snímků planety a první dva obrázky měsíce Ganymed. Odtud se vydal do vnějších částí sluneční soustavy - přinášel informace o částicích slunečního větru a kosmickém záření. 31. března 1997 byla tato část mise definitivně ukončena. V té době byla sonda 10,1 miliardy kilometrů od Země a její signál k nám letěl téměř deset hodin.
Pioneer 11 se na svou pouť vydal v dubnu 1973.  Průlet kolem Jupiteru jej nasměroval k další velké planetě Saturnu. Během setkání s Jupiterem, v prosinci 1974, nám zprostředkoval pohled na Velkou červenou skvrnu a dosud zcela neznámé polární oblasti plynné planety.  Naznačil také existenci slabého prachového prstenu a umožnil určit hmotnost měsíce Kallistó. V září 1979 se setkal se Saturnem, 1. září byl jen 21 tisíc kilometrů nad vnějším okrajem vrstvy mraků, ukázal nám dva nové malé satelity a jeden z podivuhodných prstenů. Studoval magnetické pole. Poté opět vyrazil do volného kosmického prostoru. Vzhledem ke stavu radioizotopových baterií od září 1995 však neprováděl žádná vědecká pozorování. Od prosince téhož roku pak s ním bylo definitivně ztraceno spojení.