23. číslo, pondělí 29. prosince 1997 00:01 

 

Obsah zpráv:
NORAD zachytil neobvyklé ufo
Jaký je vlastně rok?
Čtrnáct neděl v balonu
"Zpět na Měsíc!", vzkazují astronauti
 
Rubriky:
Pozorování: 2. týden na obloze (5. - 11. ledna 1998)
 

Zvláštní příloha:
Skleněné oči světa (R. Novák)
Vítejte na Marsu (M. Grün, P. Jakeš)
Co oči nevidí (J. Grygar, M. Grün)
 
 
 

Drtivá většina světa, ze kterého přicházejí nejnovější zprávy z astronomie a kosmonautiky, bude v následujích dvou týdnech slavit křesťanské vánoční svátky, případně začátek dalšího roku dle gregoriánského kalendáře. Příroda se na tyto události samozřejmě neohlíží, nicméně novináři, zpravodajové a odborníci všeho druhu ano. Proto jsme i my nuceni omezit vydávání IAN. Pravidelné zprávy (možná v omezené podobě) sestavíme vždy v pondělí, čtvrteční vydání se ruší. V řádných termínech se s Instantními astronomickými novinami opět setkáte od 5. ledna. Samozřejmě, že astronomické dění budeme i nadále monitorovat, proto nejsou vyloučena případná mimořádná vydání či doplňky.
   . 

    NORAD zachytil neobvyklé ufo
 
Americká vojenská instituce North American Aerospace Command, která má za úkol sledovat všechna tělesa v těsné blízkosti Země, zachytila na Štedrý den neobvyklé ufo. Při pozorování vzdušného prostoru nad Spojenými státy a Kanadou navázali rádiový a vzápětí i vizuální kontakt s velmi zvláštním tělesem. Radarové zařízení umístěné v Colorado Springs jej poprvé zachytil kolem šesté hodiny večerní, jak se pohybuje směrem od severního pólu. Pohyboval se mnohem rychleji než všechna dosud známá pozemská i mimozemská tělesa a během několika málo hodin se zastavil na většině míst po celé zeměkouli. Dle výpočtů strávil na návštěvě každého pozemšťana 0,000267 sekundy. Obranné vzdušné síly byly samozřejmě ihned uvedeny do plné pohotovosti. Popis pilotů stíhací letky však ukázal, že se tentokráte nejedná o dnes již obvyklou návštěvu mimozemských civilizací (což ostatně potvrdili i agenti Mulder a Sculliová), nýbrž o Ježíška, Santa Klause či Dědu Mráze. Dle různých typů svátků se očekávají jeho další přelety v několika následujících dnech.
 
– jd –
Na snímku velitel NORADu monitorující průlet záhadného tělesa.
 
obsah
 
 
 
 

Jaký je vlastně rok?

Prvního ledna v 0 hodin 0 minut středoevropského času začne tisícdevětsetdevadsátýosmý rok dle řehořského či gregoriánského kalendáře. Jedná se bezesporu o významný den, alespoň dle vlny veselí, která se postupně přelije z Dálného východu a Austrálie, přes Asii, Evropu s Afrikou, Jižní a Severní Ameriku a skončí na Havajských ostrovech. Nelze ale vše posuzovat optikou euroamerické kultury. Je sice pravda, že historické události prakticky celému světů vnutily naše "gregoriánské" počítání dní, nicméně existuje množství dalších kalendářů. Muslimové, koptové, pravoslavní věřící a třeba židé tudíž nastávající středu nijak slavit nebudou. Na mnoha místech světa se ostatně pořád ještě setkáte s dvojím i vícerým datováním.
Jak ukazují archeologické výzkumy, zdá se, že se první kalendáře objevily současně s prvními lidmi. Není divu. Už primitivní lovci a zemědělci byli závislí na mnoha pravidelně se měnících přírodních jevech. Správné zasetí a sklizeň, pravidelné putování zvěře za potravou, životodárné či naopak smrtící záplavy, nástup zimy - to všechno určovalo jejich život a také smrt.
Čas se mohl počítat dle pohybů Slunce, poměrně přesně bylo například možné určit letní a zimní slunovrat. Mnohem snadnější však bylo sledování hvězd: v Egyptě tak sloužilo první ranní zjevení jasného Síria před východem Slunce, v Číně postavení Velké medvědice, u jednoho z kmenů jihoamerických indiánů změny vzhledu Mléčné dráhy. Nejjednodušší ale bylo sledovat proměny nejbližšího kosmického souseda Měsíce. Postupně tak vznikly tři druhy kalendářů:

Lunární kalendář se váže na pravidelně se opakující fáze, měsíc začíná vždy, když se na nebi objeví "nový Měsíc". Problém ale je, že se fáze opakují přibližně po 29 a půl dnech (přesně za 29,53059 dne). Aby se uvedla v soulad změna fází a délka dne, mají měsíce při takovém počítání času vždy 29 a 30 dní, roky pak střídavě 354 a 355 dnů. Takový kalendář je tedy o deset až dvanáct dní kratší, takže veškeré svátky - vázané na konkrétní datum, se během let postupně posouvají a slaví se v jinou roční dobu.
Dle měsíčního kalendáře se dodnes řídí muslimové. Začíná v okamžiku, kdy se poprvé objevil Měsíc po útěku proroka Mohameda u Mekky do Mediny (tedy v pátek 16. 7. 622 dle gregoriánského kalendáře).
Číňani zase až do první poloviny tohoto století používali kombinaci lunárního a solárního kalendáře. Aby dosáhli shody mezi oběma systémy, zavedli šest století před naším letopočtem devatenáctiletý kalendářní cyklus. Měsíce mají 29 nebo 30 dnů a rok celkem 354 dní. Během cyklu má však sedm kalendářních roků o jeden měsíc navíc, celkem tedy třináct. Na stejném principu je založen i židovský kalendář. Každý den však začíná v 18 hodin večer a roky se počítají od stvoření světa, které proběhlo 7. října 3761 před naším gregoriánským letopočtem.
Také řecký kalendář vznikl spojením měsíčních a slunečních cyklů. Roky se však počítají od založení olympiády (8. 7. 776 př. n. l.).
Sluneční kalendář používá za základní časovou jednotku oběh Země kolem Slunce, který trvá 365,2422 dne. (Definuje se jako doba, která uplyne mezi dvěma po sobě následujícími přechody Slunce středním jarním bodem.)
 
 
Zavádění gregoriánského kalendáře 
  
Gregoriánská reforma a její zavedení v den ustanovený papežem Řehořem XIII., nebyla přijata všude příznivě. Nejdříve byl nový kalendář (po čtvrtku 4. října 1582 následoval pátek 15. října) zaveden jen v některých zemích, převážně katolických, jako ve větší části Itálie, Španělsku, Portugalsku a Polsku. V mnoha zemích však jeho přijetí narazilo na nečekané překážky a místy došlo i k vážným nepokojům (např. krvavé povstání v Rize). Také protestantské Německo se z náboženskopolitických důvodů tvářilo velmi nevraživě. V některých zemích (Holandsko) byl sice nový kalednář zaveden již v roce 1582, ale v létě 1594 se vrátili opět k juliánskému datování. Ve Švýcarsku v oblastech helvetského vyznání se některé obce tak tvrdošijně bránily, že musely být k jeho přijetí donuceni vojenskou mocí. Z hospodářských, politických i kulturních důvodů byl gregoriánský kalendář v některých zemích přijat až v našem století. V Čechách se tak stalo roku 1584, ve Švédsku 1753, v Japonsku 1873, v Egyptě 1928 a např. v Číně roku 1949.
 
Dnešní kalendář, na základě kterého oslavíme 1. ledna začátek dalšího roku, má své kořeny v chaldejském Babylóně. Ve druhém tisíciletí před naším letopočtem zde používali rok o 365 dnech a také týden o sedmi dnech. Odtud se dostal do Řecka a nakonec jej adoptovala i Římská říše. Díky Egypťanům však učenci tehdy již věděli, že jeden oběh Země kolem Slunce trvá 365 a čtvrt dne, proto Gaius Julius Caesar zavedl trvalý kalendář, který by měl jednou za čtyři roky o jeden den navíc. Tak vznikl tzv. juliánský kalendář. Za nulový bod se považovalo založení Říma (753 př. n. l.)
Juliánské datování začali používat i křesťané. V pátém století našeho letopočtu došlo k pádu římského císaře Diokleciána, který se "proslavil" především neúspěšným pokusem zakázat křesťanství. Zahájil také tzv. dioklecánovu éru - její první rok byl i prvním rokem jeho vlády (začala 24. 8. 284). Od nástupu Dioklecána na trůn se pak počítá tzv. koptský kalendář, jenž vznikl na začátku letopočtu v Egyptě. (Byl také přestupný, ale jen tehdy, když po dělení letopočtu čtyřmi vznikl zbytek tři.)
O dvě stě let později byla Římská říše zničena a jedinou vůdčí silou v Evropě se stala křesťanská církev. Aby byla zcela zničena řecká a římská kultura, došlo k zavedení křesťanského kalendáře, jenž se počítá od okamžiku narození Ježíše Krista. O skutečném roce jeho narození - pokud se vůbec narodil - se však dodnes vedou spory a dle odborníků by byl správnější čtvrtý rok před naším letopočtem.
S narůstajícími staletími se však ukázala podstatná vada juliánského kalendáře: rok není dlouhý přesně 365 a půl dne, nýbrž je o něco kratší. Náboženské svátky se tak začaly předbíhat o jeden den za 128 až 129 let. Tyto zmatky se podařilo odstranit až s rozvojem obchodu (úroky, půjčky, převody peněz atd.). V únoru 1582 vydal papež Řehoř XIII. (též Gregor XIII.) nařízení, dle kterého byl kalendář posunut o deset dní kupředu, rok začínal 1. ledna místo 25. března a současně nařídil v budoucnosti považovat za přestupné pouze ta celá staletí, která jsou bezezbytku dělitelná 400 (tj. 1600, 2000, 2400 atd.). Touto úpravou se průměrná délka roku upravila na 365,2425 dne, rozdíl vzhledem k tropickému roku je pak jen 0,0003 dne a chyba na jeden den vzroste za 3300 let.
Řehořský kalendář množství chyb a nectností. Neexistuje rok 0, na což je nutné brát ohled při odečítání času na přelomu letopočtu. Také dělení na sedmidenní týden (převzatý z židovkého lunárního kalendáře), jejich posun rok od roku, nestejná délka pololetí a čtvrtletí atd. přinášejí řadu problémů. Nicméně v brzké době nelze očekávat, že by došlo k nějaké radikální změně.
 
– jd –
obsah
Jaký je dnes rok? 
(Začátky různých kalendářních systémů jsou uváděny vzhledem ke gregoriánskámu kalendáři.)
1998 Řehořský (gregoriánský) kalendář
1997/1998 Juliánský kalendář, rok 1998 začíná 14. 1. 1998
1714/ 1715 Dioklecánovy éry (koptský kalendář), rok 1715 začíná 11. 9. 1998.
2774.  rok olympiád začíná 14. 7. 1998
10. rok éry Heisei 10. rok japonské éry Heisei začíná 1. ledna 1998. Éra začala 8. 1. 1989 s nástupem nového japonského císaře.
1418/1419 muslimské éry Hidžry. Rok 1419 začíná 28. 4. 1998
5758/5759 židovské éry, rok 5759 začíná 21. září 1998
 
 
 
 

Čtrnáct neděl v balonu

S astronomickými observatořemi se dnes setkáte na vrcholcích hor, v blízkém i vzdáleném kosmickém prostoru, v hlubinných dolech. Plánuje se však další netradiční pozorovací stanoviště: zavěšené na balónu ve výšce třicet pět kilometrů nad zemí.
Americký úřad pro letectví a kosmonautiku (zkr. NASA) zcela seriozně plánuje vypustit pravděpodobně největší kdy zkonstruovaný balón. Bude mít výšku jako třicetiposchoďová budova a šířku kolem třiceti metrů. Projekt s názvem Ultra Long Duration Ballon má za cíl nést aparaturu o hmotnosti kolem 1200 kilogramů ve výšce 35 kilometrů po dobu sto dní! Za vhodného proudění by tak mohl pětkrát obletět celou zeměkouli.
Důvod stavby této neobvyklé pozorovatelny je jednoduchý - jeden let vyjde na pouhý milion dolarů, což je patnáckrát méně než start nejlevnějí rakety Pegasus, která má současně jen šestinovou nosnost.
Foto NASA/ReutersPrvní let neobvyklého balonu, jehož testy na menších modelech již probíhají, se očekává v lednu či červnu roku 2000. Start se zřejmě uskuteční v Australii či na Novém Zélandě. Odtud se balon naplněný heliem vznese do výše 35 kilometrů. Vzhledem ke změně tlaku se nafoukne do téměř kulové podoby o průměru sto metrů. Jeho pracovní výška bude udržována pomocí odpouštění nosného plynu a střídavým ohříváním či ochlazováním pomocí Slunce. Let nebude nijak řízen, předpokládá se však, že se bude pohybovat přibližně podél rovnoběžky. (Proto se také nepředpokládají jeho starty na severní polokouli - na trase totiž leží různé problematické státy jako Líbie, Irán, Irák apod.) Celkově bude na něj navěšeno šest různých plošin s přístroji na studium gama záření, kosmických částic, či mikrovlnného záření. Údaje bude sbírat jeden z vědeckých satelitů NASA, případně se též využije komerční síť satelitů pro mobilní telefony. Jakmile bude mise ukončena, snese se aparatura na padáku k zemi, jiný signál pak vypustí i balon. S místem přistání se počítá opět v Austrálii, příp. Jižní Americe. Vývoj celého projekt bude stát pouhých deset milionů dolarů.
 

– jd –
K obrázku: Snímek ze zkoušek prototypu "Dlouhodobě létajícího balonu" v Antarktidě před třemi roky.
 
obsah
Srovnání projektu balonu NASA a nejlevnější rakety Pegasus
balon Pegasus
cena startu: 1 milion dolarů 15 až 18 milionů dolarů
nosnost: 1200 kg nosnost: 200 kg
délka letu: omezena na 100 dní délka letu: prakticky neomezená
možnost oprav: kdykoli je možné aparatury vrátit na zem možnost oprav: prakticky vyloučena
 
 
 
 
 
Vrati se clovek na Mesic?"Zpět na Měsíc!", vzkazují astronauti
 
V polovině prosince uplynulo celých pětadvacet let od chvíle, kdy se Měsíce naposledy dotkla lidská noha. Astronauti z Apolla 17, kteří měli výsadu být zde poslední, této příležitosti využili k prohlášení, v němž vyzývají k návratu člověka a ke stavbě stálé měsíční základny. Dvojice dnes žijících astronautů Eugene Cernan a Harrison H. Schmitt (Ronald E. Evans je již po smrti) přiložila množství argumentů, jež mají tento zásadní krok při výzkumu nejbližšího kosmického prostoru podpořit, vč. možného komerčního využití. Realizace jejich prosby je však v brzké době značně nejistá.
 
– jd –
obsah 

Instantní astronomické noviny vycházejí, pokud nám to naše linka dovolí, každé pondělí a čtvrtek do 18. hodiny. V případě nutnosti i častěji. Archivujeme vždy posledních deset čísel. Redakce: Jiří Dušek (jd, dj), Rudolf Novák (rkn), Zdeněk Pokorný (zp), Jiří Grygar (jg), Marcel Grün (mg), Tomáš Gráf (tg). Vzkaz redakci můžete zaslat na tuto adresu ibt@sci.muni.cz