Rubriky:
Recenze: R. Novák, Vzkříšení vetřelci aneb byli jsme v kině
Čtivo: Z. Mikulášek, Horoskop vzpomínek
Přílohy: M. Grün, Zprávy z oběžné dráhy (prosinec 1997)
Přílohy: R. Novák, Yerkesova hvězdárna

Zvláštní příloha:
Žeň objevů 1995 a 1996 (J. Grygar)
Dobrý den, sousede (J. Dušek, M. Eliáš, P. Gabzdyl)
Skleněné oči světa (R. Novák)
Vítejte na Marsu (M. Grün, P. Jakeš, Z. Pokorný)
Co oči nevidí (J. Grygar, M. Grün)
Zprávy z kosmonautiky (M. Grün)
Fyzika hvězd (Z. Mikulášek)
 
 
 
 

 
Střídání stráží
 
Ruská orbitální stanice Mir slouží v posledních dnech jako průchozí dům. Jedna návštěva střídá druhou. Zatímco minulý týden bylo na palubě Miru deset astronautů, nyní jich je šest. Průnik mezi oběma skupinami přitom tvoří pouze dva lidé.
V sobotu krátce před půlnocí našeho času přistál na Kennedyho kosmickém středisku americký raketoplán Endeavour. V průběhu desetidenní mise se úspěšně spojil s ruskou orbitální stanicí Mir, na kterou přivezl tři a půl tuny materiálu a astronauta Andy Thomase. Ten vystřídal Davida Wolfa, jenž na Miru strávil 128 dní. Jednačtyřicetiletý Wolf se dle svých slov nejvíce těšil na pizzu s feferonkami a houbami, studený nápoj, horkou sprchu, svoji přítelkyni a rodinu. (Zřejmě v tomto pořadí...)
Již o den dříve z kosmodromu Bajkonur startovala raketa Sojuz, která na Mir dopravila Nikolaje Budarina, Talgata Musabajeva a  Leopolda Eyharta. Poslední jmenovaný se stal devátým Francouzem pobývajícím na stanici. Po třech týdnech se spolu s Anatoljem Solovjovem (současným velitelem posádky) a inženýrem Pavlem Vinogradovem vrátí zpět na Zemi. Dva ruští kosmonauti ve vesmíru pobývali celkem šest měsíců.
"Čerství" Rusové mají za úkol především další opravy lodi, zatímco Francouz a Američan se budou věnovat především vědeckým experimentům. Jak ke stanici Mir, tak i právě ukončenému letu raketoplánu se podrobně vrátíme v příštím čísle Instantních astronomických novin.
 

 

 
Nejhmotnější hvězdy
 
Právě v těchto dnech došlo k objevu několika velmi hmotných hvězd, dokonce těch vůbec nejhmotnějších. Všechny se nacházejí v jediném plynoprachovém mračnu blízké galaxie Velký Magellanův oblak. Prací se zabývali astronomové Dr. Phil Massey z Národní optické astronomické observatoře (NOAO) v Tucksonu a Dr. Daird Hunter z Lowellovi observatoře v Flagstaffu. Odhadují, že v této jediné hvězdokupě leží přes tucet hvězd nejméně stokrát hmotnějších než Slunce a ta nejhmotnější může mít dokonce i 150 Sluncí. Procesy, jež ovládají zrod hvězd v mladé kupě, se přitom zdají být stejné, jako procesy formování hvězd v méně hustých oblastech. Vzhledem k tomuto objevu si tudíž musíme přiznat, že dosud nelze určit horní hranici hmotnosti nově vzniklých hvězd.
Kupa s hmotnými hvězdami leží uvnitř objektu známého jako R136 v jádru mlhoviny Tarantule (viz obrázek v předcházejícím příspěvku). Jedná se o obrovskou oblast ionizovaného vodíku ve Velkém Magellanově mračnu, který je vzdálen padesát kiloparseků (163 tisíc světelných let). R136 je velmi mladá hvězdokupa, pravděpodobně jeden až dva miliony let stará. Massey a Hunter využili spektroskop pro slabé objekty (FOS) Hubblova kosmického dalekohledu (HST) a získali tak spektra šedesáti pěti nejjasnějších modrých hvězd v R136. Analýzou byla určena jejich povrchová teplota na padesát tisíc kelvinů, což je řadí ke spektrálnímu typu O3, tedy mezi nejteplejší, nejsvítivější a nejhmotnější hvězdy. Ve skutečnosti se podařilo odhalit více O3 hvězd v R136, než je počet všech ostatních známých hvězd této třídy ve vesmíru.
 

Skleněné oči světa: Yerkesova hvězdárna
 
Yerkesova hvězdárna, která leží nedaleko průmyslového Chicaga na severu Spojených států, je v lecčems výjimečná. Najdete zde největší čočkový dalekohled na světě o průměru jeden metr. Za sto let její existence zde působili význační astronomé, například Edward E. Barnard, Sherburne W. Burnham, Otto Struve, Gerard Kuiper či nositel Nobelovy ceny Subrahmanyan Chandrasekhar. Není tedy divu, že Yerkesovu hvězdárnu najdete i v naší příloze Skleněné oči světa. Další díl si pro vás již tradičně připravil Rudolf Novák.
 
obsah
 
 

 

 
Kosmonautika
Souborná statistika za období 1957 až 1997
 
1997
V roce 1997 bylo osmdesát šest startů alespoň tak úspěšných, že se užitečné zatížení dostalo až na oběžnou dráhu. Celkem bylo do vesmíru vysláno sto padesát tři funkčních těles. Tři starty byly neúspěšné (USA: 1x -- raketa Delta 2, Ukrajina/Rusko: 1x -- raketa Zenit, Brazílie: 1x -- raketa VLS). Spojené státy uskutečnily třicet sedm úspěšných startů (raketoplán 8x, Titan 5x, Atlas 8x,  Athena 1x, Delta-2 10x, Pegasus 5x). Rusko uskutečnilo dvacet šest úspěšných startů svých raket (Sojuz-U 10x, Molnija-M 3x, Proton-K 9x, Kosmos-2 2x,  Start-1 2x) a dva úspěšné starty ukrajinské rakety s ruskými  motory Cyklon-2.  Evropa má na svém kontě jedenáct letů rakety Ariane 4 a premiéru rakety Ariane 5, Japonsko po jednom startu raket H-II a M-V, Čína šest startů rakety CZ, Indie jeden úspěšný start.

1957--1997
Od 4. října 1957 do 31. prosince1997 (včetně) bylo registrováno celkem 25 130 objektů, z toho 4978 patřilo mezi funkční  (užitečná zatížení).