Rubriky:
Recenzování: Z. Pokorný, Macháčkova učebnice astrofyziky
Pozorování: 10. týden na obloze (2. – 8. března 1998)
Pozorování: Měsíční zastavení (Vyzkoušejte svůj zrak!)
Čtivo: Z. Mikulášek, Horoskop vzpomínek

Zvláštní příloha:
Za úplným zatměním Slunce
Žeň objevů 1995 a 1996 (J. Grygar)
Dobrý den, sousede (J. Dušek, M. Eliáš, P. Gabzdyl)
Skleněné oči světa (R. Novák)
Vítejte na Marsu (M. Grün, P. Jakeš, Z. Pokorný)
Co oči nevidí (J. Grygar, M. Grün)
Zprávy z kosmonautiky (M. Grün)
Fyzika hvězd (Z. Mikulášek)
 
 
 
 
Proč se pořádají hony na sluneční zatmění?
 
Úplné zatmění Slunce je pravděpodobně vůbec nejhezčí přírodní úkaz. Přestože je možné jej spatřit pouze v úzkém dlouhém pásu, který často vede přes nehostinné oblasti, putují za ním pokaždé desítky, ne-li stovky tisíc lidí. To čtvrteční například jen na palubách větších či menších lodí sledovalo v Karibském moří asi dvanáct tisíc turistů! O zatměních se také píše na předních stránkách novin i časopisů, televizní společnosti jim věnují zvláštní reportáže a zcela obvyklé jsou přímé přenosy prostřednictvím Internetu či speciálních TV kanálů. Za tímto vzácným jevem ovšem cestují i stovky profesionálních astronomů. Proč? Vždyť Slunce a jeho přilehlé okolí je pod neustálým dohledem pozemských i nadzemských observatoří. Má to vůbec nějaký smysl? Zdá se, že ano. Cílem expedic je pořídit co nejdetailnější pozorování svrchní části sluneční atmosféry (tzv. chromosféry a koróny) -- řídké, od desítky tisíc až po několik milionů stupňů Celsia horké obálky naší mateřské hvězdy.
Na to, že by Slunce mohla obklopovat rozsáhlá atmosféra, zřejmě jako první upozornil na přelomu našeho letopočtu antický filozof Plútarchos. Během úplného zatmění v roce 83 n. l. si všiml, že tmavý měsíční disk obklopuje nápadné, nepravidelně rozložené světlo. Soustavné pozorování slunečních zatmění, včetně mnohdy dramatických výprav,  začalo až s rozvojem přístrojové techniky během osmnáctého století. Vždy se ale jednalo jen o několik vzácných minut během úplného zákrytu oslnivého disku Měsícem. I přesto byl v koróně nalezen nový prvek, později pojmenovaný hélium, nádherné oranžové protuberance a pokaždé jinak vypadající složité struktury nejsvrchnější atmosféry.
Teprve od třicátých let našeho století máme možnost sledovat vnější oblasti Slunce i mimo zatmění. V roce 1930 totiž Francouz Bérnard Lyot zkonstruoval speciální dalekohled, tzv. koronograf, který má v ohnisku umístěnu malou kruhovou clonku, jenž imituje zakrývající Měsíc. Pomocí takového dalekohledu lze sledovat některé části atmosféry prakticky nepřetržitě. Vnější koróna má však příliš nízký jas (asi milionkrát menší než jas slunečního kotoučku) a značně také vadí rozptýlené světlo v zemské atmosféře. Proto se sluneční dalekohledy používají nejčastěji jen ke sledování změn ve vybraných spektrálních čárách. Sluneční atmosféru jako celek v širokém oboru spektra a stejně tak i její jemné detaily, které nám leccos prozrazují o stavu magnetického pole a dalších vlastnostech, bylo možné i nadále studovat jen během úplných zatmění, kdy se zakrývající těleso -- Měsíc -- (na rozdíl od terčíku v koronografu) nachází více než tři sta tisíc kilometrů daleko.
 

Jemná struktura sluneční koróny během zatmění 26. února 1998 zachycená americkým fotografem Bob Yenem.

• Informace k úplnému zatmění Slunce publikované v minulých dnech najdete ve zvláštní příloze IAN.

Co dělá úpická expedice?     Jak jsme vás již informovali minulý pátek, čtyřčlenná výprava úpických astronomů (Eva Marková, Marcel Bělík, Ladislav Křivský, Tomáš Sýkora) měla štěstí a úplné zatmění poblíž venezuelského Maracaiba úspěšně odpozorovala. Meteorologická situace však byla více než dramatická. Po celý den, až na občasné díry v mracích, bylo totiž úplně zataženo. Teprve půl hodiny před prvním kontaktem, kdy se Měsíc zakousl do pravého okraje slunečního disku, se obloha jako zázrakem vyčistila. Počasí již naštěstí vydrželo a tak mohli po téměř tři minuty sledovat úplné zatmění. Spolu s nimi na pozorovacím stanovišti na selesiánské misii Don Bosco byli i slovenští a indičtí profesionální astronomové a také turisté z Japonska, Mexika, Brazílie a Německa. Dokonce je navštívil i guvernér státu Zulia, ve kterém Maracaibo leží, a také rektor místní univerzity. Výprava byla natolik populární, že se zmínky o ní objevily i v místním tisku (viz přiložená reprodukce v předcházejícím příspěvku). Během víkendu nám úpičáci poslali i první, narychlo zhotovenou a oskenovanou fotografii ze zatmění, kterou přikládáme. Byla pořízena Rubinarem 8/500 (expozice půl sekundy). O víkendu se astronomové vydali opět na cesty, tentokráte se trochu podívat po Venezuele. Nejdříve ze všeho hodlají navštívit malé městečko Meridy na úpatí And, které leží asi dvanáct kilometrů od nejvyššího vrcholu státu Pico Bolívar (5000 metrů nad mořem). Zpátky do České republiky se vrátí asi za čtrnáct dní. Do té doby se snad ještě jednou ozvou prostřednictvím české ambasády.    -- jd -- (Podle zpráv úpické expedice.)

 Různé pohledy na počítačový model "vražedné" planetky Toutatis sestavený dle pozorování radarem v kalifornském Goldstone a v Arecibu na Portoriku. Těleso dlouhé čtyři a půl kilometru dost možná vzniklo "slepením" dvou menších planetek. Nejmenší detaily mají na obrázcích velikost asi sto metrů. Kresba Scott Hudson (Washington State University) a Steven Ostro (Jet Propulsion Laboratory)