Rubriky:
Pozorování: M. Lehký, Z deníku slunečního zatmění
 

Zvláštní příloha:
Za úplným zatměním Slunce
Žeň objevů 1995 a 1996 (J. Grygar)
Dobrý den, sousede (J. Dušek, M. Eliáš, P. Gabzdyl)
Skleněné oči světa (R. Novák)
Vítejte na Marsu (M. Grün, P. Jakeš, Z. Pokorný)
Co oči nevidí (J. Grygar, M. Grün)
Zprávy z kosmonautiky (M. Grün)
Fyzika hvězd (Z. Mikulášek)
 
 
 
 
V zorném poli Měsíc:
 
 
Heuréka! Je tam voda!
 
Po osmi týdnech provozu sondy Lunar Prospector mohl ve čtvrtek 5. března tým vědců pod vedení dr. Alana Bindera oznámit: Je velmi pravděpodobné, že se na povrchu našeho vesmírného souseda, v oblasti jeho jižního a především severního pólu, nachází vodní led. Jeho celkové množství se pohybuje mezi 10 a 300 miliony tun. Více vodního ledu, v případě že skutečně existuje, se přitom nachází kolem severního pólu.
Myšlenka, že by se na povrchu Měsíce mohla nacházet voda, přišla v sedmdesátých létech od James Arnolda z Kalifornské univerzity v San Diegu. Vzorky hornin přivezené výpravami Apollo a Luna sice neukázali po této "životodárné" tekutině ani stopy, Arnold však navrhl, že by se sem mohla dostat prostřednictvím komet a na vodu bohatých asteroidů, jež se v minulosti s Měsícem srazily. Celkové množství materiálu, které spadlo na měsíční povrch se přitom odhaduje na 10 až 100 miliard tun.
Většina molekul H₂O byla brzo vlivem slunečního světla rozložena na jednotlivé atomy vodíku a kyslíku, které unikly zpět do volného kosmického prostoru. Občas se ale stalo, že kometa spadla do míst, kde je velmi chladno. James Arnold navrhl, že by v oblastech, které leží ve věčném stínu, kam nikdy nedopadnou sluneční paprsky, mohl kometární led zůstat až do dnešních dob. Na Měsíci přitom existují místa, kde povrchová teplota nikdy nevystoupí nad sto kelvinů, tj. mínus sto sedmdesát stupňů Celsia. 
Rovina dráhy Měsíce kolem Země je vůči ekliptice (rovině, ve které se pohybuje kolem Slunce Země) skloněna pod úhlem pět stupňů. Měsíční rovník je ale vůči rovině dráhy současně skloněn o úhel šest a půl stupně. Výsledkem je tudíž sklon rotační osy Měsíce vůči ekliptice o pouhý jeden a půl stupně. Základna na jižním či severním pólu je tak ideálním místem pro sluneční observatoř. Naši hvězdu je totiž možné odtud sledovat nepřetržitě. Lunární základna však musí být umístěná na nějakém vyvýšeném místě. Kdyby byla na dně většího kráteru obklopeného valy, ocitla by se naopak v trvalém stínu -- kosmickém chladu s teplotou mezi -230 a -220 stupni Celsia. Právě v těchto místech by mohl být zachován kometární led smíchaný s měsíčním prachem. Větší šance se přitom dávaly oblastem kolem jižního pólu, jelikož ten leží za okrajem rozsáhlého kráteru Jižní pól-Aitken o průměru asi dva a půl tisíce kilometrů a maximální hloubce třináct kilometrů.
 

Jasný důkaz, že kolem jižního pólu Měsíce existují oblasti v trvalém stínu, přinesla sonda Clementine. Animovaný obrázek byl sestaven ze snímků pořízených družicí během jednoho lunárního dne (29 pozemských dní). Je vidět, že se zde nachází kolem patnácti tisíc kilometrů čtverečních různých údolí, vnitřních částí kráterů a dalších níže položených oblastí, kam nikdy nedopadne sluneční světlo. Jejich povrchová teplota se má pohybovat kolem -230 stupňů Celsia. Tyto studené "kapsy" existují již tři až čtyři miliardy let, proto se zde za tak dlouhou dobu mohlo nashromáždit dostatečně veliké množství kometárního ledu. (Animace Lunar and Planetary Institute.)

Velikost oblasti, kterou studuje najednou studuje Lunar Prospector, je na přiložených snímcích jižního a severního pólu Měsíce vyznačena modrou elipsou (má rozměry zhruba 150x175 kilometrů). Foto NASA.

Lunar Prospector u Měsíce. Ve výřezu vlevo nahoře je neutronový spektrometr, hlavní zbraň při hledání kometárního ledu. Kresby NASA.

Náš kosmický soused není cílem pouze amerických a ruských sond. Navštívila jej již jedna japonská minisondička a další se chystá v nejbližší době. S nástupem třetího milénia se k Měsíci vydá i spojená Evropa. Projekt Evropské kosmické agentury nazvaný EuroMoon 2000 je skutečně ambiciózní.
První přijde na řadu v roce 2000 malá asi stokilogramová sonda LunarSat, kterou navrhuje a staví asi padesát vědců z celé Evropy. Startovat by měla jako součást nosiče Ariane 5. Jejím cílem bude vyhledání a detailní zmapování přistávací oblasti pro druhou plánovanou sondu: EuroMoon Lander. Lehké vozítko vozítko se vydá na cestu roku 2001 a jeho cílem bude studium složení měsíčního povrchu.
EuroMoon Lander by měl dosednout na okraji kráteru Shackleton, který leží přímo na jižním pólu. Kráter má průměr dvacet kilometrů, hloubku tři kilometry. Toto místo je trvale osvětlené Sluncem, proto s sebou vozidlo nemusí tahat žádné těžké energetické zdroje. A naopak se zde také nacházejí oblasti v trvalém stínu, kde by mohl existovat vodní led.
 

Ať už se vám to líbí, či nikoliv, komerce proniká do celé sluneční soustavy. Že byla vypuštěna soukromá družice, dnes již nikoho nepřekvapí. Že firma Mattel dodala na trh unikátní stavebnici Sojourneru s Pathfinderem krátce po jejich úspěšném přistání na Marsu 4. července 1997, lze považovat za chytrý obchodní a především reklamní tah. Plány americké společnosti Applied Space Resources, Inc. nás však posunují ještě dál. Hodlají totiž přivézt na Zemi k volnému prodeji vzorky měsíčních hornin.
Start sondy Lunar Retriever je naplánován na září 2000, kdy oslavíme třicáté výročí prvního úspěšného návratu automatické sondy Luna 16 s měsíčními vzorky. Cena měsíčního regolitu, ba dokonce i ledu(!), zatím nebyla ani odhadnuta, celá akce by však měla přijít na asi 100 milionů dolarů. Koncem roku 2000 si tedy každý z nás, pokud na to samozřejmě bude mít, může koupit kousek Měsíce.