Rubriky:
Pozorování: 12. týden na obloze (16. až 22. března 1998)
Čtivo: Arthur C. Clark, Devět miliard božích jmen

Zvláštní příloha:
Za úplným zatměním Slunce
Žeň objevů 1995, 1996, 1997 (J. Grygar)
Dobrý den, sousede (J. Dušek, M. Eliáš, P. Gabzdyl)
Skleněné oči světa (R. Novák)
Vítejte na Marsu (M. Grün, P. Jakeš, Z. Pokorný)
Co oči nevidí (J. Grygar, M. Grün)
Zprávy z kosmonautiky (M. Grün)
Fyzika hvězd (Z. Mikulášek)
 
 
 
Supernova 1998S v NGC 3877
 
Je tomu už docela dávno, co jsem viděl na vlastní oči supernovu. Pokud mne pamět neklame, poslední byla poblíž jádra spirální galaxie M 51 v Honících psech. Tenkrát jsme s Jirkou Duškem dírou mezi mraky namířili dvaceticentimetrový refraktor brněnské hvězdárny téměr do nadhlavníku a spatřili poblíž jádra přibližně stejně jasnou tečku, tou dobou již dávno mrtvou hvězdu. Ale asi nejhezčí z mnou viděných supernov byla ta v galaxii M 81. Pozorovali jsme ji všichni, dokonce nám vyšla pěkná světelná křivka.
 Dnes večer (no, bylo už po půlnoci) se mi opět podařilo obohatit sítnici pravého oka fotony, jejichž světlo je bezesporu tím nejstarším, co jsem kdy viděl. Na vlastní oči. Kousek od chí UMa se nachází galaxie NGC 3877, která by za tmavé noci byla i z Brna vidět středně velkým dalekohledem. Dnes však svítil Měsíc a tak jsme galaxii spíš tušili než viděli. Mnohem nápadnější však byla hvězdička kousek od jádra mlhavé skvrnky. I když si teď uvědomuji, že se nám jevila spíš uprostřed. Pozorovací podmínky byly skutečně velmi špatné. Hvězdnou velikost bych tipl kolem dvanácti, spíše však k třinácti magnitudám.
Supernovu objevili čínští astronomové už v noci z druhého na třetího března na CCD snímcích, spektroskopie ukázala, že se jedná o typ IIn, přičemž se hvězda dále zjasňovala. Na přiloženém obrázku pořízeném CCD kamerou autorem příspěvku najdete tuto "hvězdnou rakev" ve spodní části galaxie a určitě ji nepřehlédnete. Celková doba expozice je padesát minut, ke kameře nebyl přidělán žádný filtr. Výsledný snímek je seskládaný z deseti pětiminutových expozic. Nerovnoměrně osvícené pole je způsobeno poměrně silným svitem Luny krátce před úplňkem.
A proč vám předkládáme tak "slabou" supernovu? Důvod je prostý. Je totiž docela možné, že je vaší poslední možností spatřit objekt tak nesmírně vzdálený. Rozhodně byste si ji proto neměli nechat ujít. Na všech lidových hvězdárnách vám rádi umírající hvězdu ukáží a pohled zpestří zajímavým výkladem o hvězdném vývoji. A to přece stojí za to, nebo ne?
 

Jiný snímek supernovy v NGC 3877 pořídil v noci 7./8. 3. 1998 Tomáš Havlík CCD kamerou ST7 + teleobjektiv 5,6/500, clona 8, filtr IR. Vše ve 23 h 14 min. SEČ na Hvězdárně a planetáriu v Ostravě-Porubě. Podmínky nebyly příliš příznivé, neustále chodily mraky. Jak uvádí autor: "Snímek není nějaké převratné kvality, ale na Ostravu to jde a je tam supernova".

Mars Global Surveyor: další snímky    Sedmého března 1998 dokončila sonda Mars Global Surveyor již 163 obletů planety Mars, během kterých svoji oběžnou dobu zredukoval ze 45 hodin a pouhých třináct. Všechny její přístroje jsou v naprostém pořádku. Koncem tohoto měsíce bude dráha upravena natolik, že začne první fáze intenzivního vědeckého průzkumu atmosféry i povrchu rudé planety. Přerušena bude jen na několik dní během května, kdy se Mars ocitne v konjukci se Sluncem a nebude možné se sondou prakticky vůbec komunikovat.  Již nyní, vždy během svého těsného průletu kolem planety, ale Mars Global Surveyor pořizuje velmi detailní snímky. Tentokráte jsme pro vás vybrali část kaňonu Ophir, který je součástí rozsáhlého Valles Marineris. Údolí nese jméno podle americké sondy Mariner 9, na jejichž snímcích bylo v roce 1971 objeveno. Jedná se o soustavu kaňonů s hloubkou až devět kilometrů, 250 kilometrů širokých a více než čtyři tisíce kilometrů dlouhých.    Mariner 9 sice přinesl první snímky této oblasti, mnohem hezčí však pořídily umělé družice Viking. Jednu kompozici, sestavenou na základě jejich pozorování, přikládáme. Oblast vyfocená Mars Global Surveyorem jen v ní vyznačená šipkou. Soustava údolí, jak naznačují mnohé indicie, ovšem nevznikla působením vody. Zřejmě zde svoji roli sehrály blízké sopky, ale také větrná eroze a další.  Snímek Ophir Chasma, který přinášíme v plném rozlišení a který zdobí pravý okraj dnešních novin, byl pořízen 4. ledna tohoto roku během 82. průletu sondy. Nejmenší detaily mají velikost pouhých deset metrů, na výšku zachycuje oblast s délkou asi 20 kilometrů. V horní část je položená o čtyři kilometry výše než spodní dno kaňobu. Přechod mezi oběma úrovněmi je ozdoben mnoha malými, rovnoběžnými brázdami, které nejspíše připomínají pozemské písečné duny. V horní části jsou zřetelné světlé i tmavé oblasti usazenin. Jejich původ není zcela jasný. Buď se jedná o materiál, který zde byl deponován během vysychání rozsáhlého jezera, jenž mohlo v minulosti vyplňovat Vallis Marineris, nebo se jedná o důsledek gigantické exploze některého z blízkých vulkánů. Během mapovací fáze bude schopen Mars Globar Surveyor pořídit snímky ještě s třikrát lepším rozlišením, pak budeme určitě moudřejší.    -- jd --  (Dle zpráv NASA) obsah       Čas úmrtí: 10. 3. 1998 v 21.21 světového času     Americká sonda Pathfinder, která od července až do konce září loňského roku intenzivně studovala povrch planety Mars, byla v úterý 10. března krátce před půl jedenáctou našeho času oficiálně prohlášena za "mrtvou".  Tato vskutku historická mise začala startem 4. prosince 1996. Půl roku strávila v kosmickém prostoru a v "Den nezávislosti" -- 4. července 1997 -- dosedla poblíž údolí Ares, asi 850 kilometrů od Vikingu 1.  V nepříjemném prostředí rudé planety nakonec pracovala celých 83 dní, třikrát déle než bylo původně plánováno. Během této doby pořídil Pathfinder tisíce nádherných snímků a množství meteorologických měření. Malé vozítko Sojourner pak provedlo několik chemických rozborů okolních hornin.  27. září však definitivně zmlkl hlavní vysílač sondy Pathfinder. Velmi slabý signál byl zachycen ještě 1. a 6. října, od té doby ale nic než obyčejný šum. Toto úterý byl učiněn poslední pokus o navázání spojení. Pomocí antény o průměru 34 metrů soustavy Deep Space Network v Kalifornii, byl vyslán příkaz k zapnutí vysílače. Po hodině marného očekávání bylo sondě sérii povelů nařízeno, aby přepnula na záložní vysílač. I tak následující čtyři hodiny nepřišel jakýkoli náznak toho, že by ještě pracovala.      To, že Pathfinder zmlkne, bylo možné očekávat. Otázkou ale je, co se děje s malým vozítkem Sojourner. Krátce před ztrátou spojení bylo totiž naprogramováno tak, aby se (pokud nedostane jiné povely) začalo pohybovat kolem sondy. Jelikož je zcela autonomní, je dost možné, že pořád ještě funguje a jen se marně snaží navázat spojení s Pathfinderem. Bez jeho vysílače ale nejsme schopni Sojourner uslyšet. Časem však senzory vozítka přestanou fungovat, jeho sluneční panely, které jej napájejí, se pokryjí prachem, a i on se zastaví. O tom se ale jen stěží nějak dozvíme.  Pathfinder je tedy definitivně mrtev. Nicméně již brzy se dočkáme dalšího přistání na Marsu. Kolem 3. ledna 1999 totiž odstartuje Mars Surveyor Lander, který bude po dobu tří měsíců studovat místní meteorologické podmínky, analyzovat povrchový materiál (vodu a oxid uhličitý) a samozřejmě snímkovat (a to již během sestupu na padáku). Jeho součástí je i dvojice penetrátorů určených k detekci podpovrchové vody. Dopadnou na povrch rychlostí 200 m/s a proniknou do hloubky půl až dva metry.    -- jd --  (Podle zpráv NASA) obsah

 Vlevo Olympus Mons, vpravo Ascraeus Mons. První a druhý nejjvyšší vrchol nejen na Marsu ale i ve sluneční soustavě. (Foto NASA)

• Více se o marťanských sopkách dočtete na adrese http://www.etsimo.uniovi.es/solar/eng/marsvolc.htm