Rubriky:
Názory: Rozhovor s Z. Mikuláškem, Člověk je myslící prach supernov
Čtivo: Z. Pokorný, Zkáza přichází z kosmu
 

Zvláštní příloha:
Za úplným zatměním Slunce
Žeň objevů 1995, 1996, 1997 (J. Grygar)
Dobrý den, sousede (J. Dušek, M. Eliáš, P. Gabzdyl)
Skleněné oči světa (R. Novák)
Vítejte na Marsu (M. Grün, P. Jakeš, Z. Pokorný)
Co oči nevidí (J. Grygar, M. Grün)
Zprávy z kosmonautiky (M. Grün)
Fyzika hvězd (Z. Mikulášek)
 
 
 
Škoda, srážka se nekoná
 
Zpráva o těsném setkání planetky 1997 XF₁₁ se Zemí, která je uvedena na následujících řádcích, vznikla ve čtvrtek 12. března. Mezitím se ale podařilo dráhu tělesa podstatně zpřesnit. Planetka byla totiž dodatečně nalezena na fotografii pořízené na observatoři Mt. Palomar v roce 1990. Nový výpočet ukázal, že v roce 2028 proletí v bezpečné vzdálenosti téměř jeden milion kilometrů a srážka se Zemí je tedy zcela vyloučena. Z tohoto úhlu pohledu berte i následující článek.
 
Dvanáctého března vydaly tiskové agentury zprávu o možné srážce planetky se Zemí v roce 2028. Na rozdíl od řady podobných senzačních oznámení v minulosti, tato zpráva nevznikla nepochopením či zkreslením vyjádření astronomů. Dvacátéhošestého října 2028 se skutečně planetka o průměru jeden až dva kilometry přiblíží k Zemi na vzdálenost menší než Měsíc a v současné době nelze ani vyloučit srážku se Zemí (již se tak stalo -- pozn. redakce). Vzhledem k poměrně značnému rozměru planetky by taková srážka měla katastrofální následky. Lze však předpokládat, že ještě před tím by lidé dokázali dráhu planetky vychýlit a srážce zabránit. 
Nebezpečnou planetku objevil astronom Jim Scotti na hvězdárně Kitt Peak v Arizoně 6. prosince loňského roku. Planetka dostala předběžné označení 1997 XF₁₁, definitivní jméno jí bude možné přidělit teprve až její dráha bude známa dostatečně přesně. K tomu bude zapotřebí několika let pozorování. Již brzy po objevu však bylo jasné, že planetku je třeba zařadit na seznam potenciálně nebezpečných objektů. K těm se počítají planetky větší než sto metrů, jejichž dráha se přibližuje k dráze Země na méně než sedm milionů kilometrů. V současné době je známo 108 takových planetek.
Jak přibývala pozorování ze světa, astronom Brian Marsden ve středisku planetek Mezinárodní astronomické unie zpřesňoval dráhu a po zahrnutí pozorování ze začátku března s údivem zjistil, že 26. října 2028 by planetka měla prolétnout ve vzdálenosti z astronomického hlediska nepatrné: pouhých 50 tisíc kilometrů od středu Země. Chyba tohoto údaje je ovšem v současné době více než 200 tisíc kilometrů. Znamená to, že ve skutečnosti může planetka proletět jen o málo blíže Zemi než je Měsíc (384 tisíc kilometrů), nelze však ani vyloučit srážku se Zemí. Země se svým poloměrem 6400 km je však malým terčem a pravděpodobnost srážky lze nyní odhadnout na pouhých 0,1 procenta. Dráha planetky bude samozřejmě v průběhu dalších let zpřesňována. V současné době se planetka 1997 XF₁₁ nachází 250 milionů kilometrů od Země a je pozorovatelná jen velkými dalekohledy. Obíhá kolem Slunce po elipse s periodou 1,7 roku. Lépe pozorovatelná bude opět v letech 2000 a 2002. Nelze ani vyloučit, že  bude dodatečně nalezena na archivních fotografiích některé světové observatoře, což by výrazně přispělo ke zpřesnění dráhy (tak se vzápětí stalo -- pozn. redakce). 
Třebaže ke srážce nedojde, samotné těsné přiblížení k Zemi je unikátní. K dosud nejtěsnějšímu pozorovanému přiblížení planetky k Zemi došlo 9. prosince 1994, kdy planetka 1994 XM₁₁ prolétla ve vzdálenosti 100 tisíc kilometrů. To však byla velmi malá planetka nebo spíš velký meteoroid o průměru asi deset metrů. Každý rok se srazí několik meteoroidů o průměru několika metrů se Zemí aniž způsobí výraznější stopy na povrchu a aniž bychom si jich předtím všimli v kosmickém prostoru. Planetka 1997 XM₁₁, soudě podle její viditelnosti na velkou vzdálenost, má však průměr jeden až dva kilometry. Dosud nejbližší průlet kilometrového tělesa byl zaznamenán 30. října 1937, kdy planetka Hermes minula Zemi o 700 tisíc kilometrů. 29. září 2004 se přiblíží čtyřkilometrová planetka Toutatis na vzdálenost 1,5 milionu kilometrů a to je zároveň nejtěsnější  předpovězené přiblížení do roku 2030 kromě planetky 1997 XM₁₁.
Astronomové již delší dobu varovali před možností srážky s kosmickým tělesem a upozorňovali na nutnost objevit všechny potenciálně nebezpečné planetky s dostatečným předstihem. Zároveň si ovšem uvědomovali, že pravděpodobnost srážky s kilometrovým tělesem je velmi malá. Průměrný interval mezi srážkami je odhadován na desítky milionů let. Před dvěma miliony let dopadla kilometrová planetka do Tichého oceánu. Tím větším překvapením je, že nyní stojíme v horizontu poloviny lidského života před těsným přiblížením další velké planetky. Nedávno byl přitom zrušen bez náhrady program pozorování planetek v Austrálii a výzkumu těchto těles se nyní věnuje jen několik observatoří na světě. Česká republika si v tomto oboru vede velmi dobře díky hvězdárnám na Kleti a v Ondřejově. Obě pracoviště ovšem disponují poměrně malými dalekohledy.
 

Astronom Jim Scotti objevil satelit 1997 XF₁₁ na sérii snímků pořízených 6. prosince 1997  dalekohledem Spacewatch (průměr 0,9 m) na arizonském vrcholu Kitt Peak. Dvojice přiložených obrázků zachycuje změnu polohy planetky vůči vzdáleným hvězdám (vyznačena šipkou) s odstupem třicet minut. Foto Spacewatch project.

•  Další podrobné informace o supernovách najdete v rozhovoru s RNDr. Z. Mikuláškem, CSc. "Člověk je myslící prach supernov"

Supernova 1998S zachycená Pavlem Cagašem a Martinem Kolaříkem (Zlínská astronomická společnost) 15. března 1998 (21.40-22.00 SEČ). Kamera: TC245 (378 x 242 bodu), Dalekohled: newton 270/2150, hvězdárna Zlín, Úhlová velikost snímku: cca 10' x 7', Expozice: 8 min (4x2min). 

Nejvíce hvězd v Galaxii leží v tzv. galaktickém disku. Objekty, které do něj patří se pohybují po téměř kruhových dráhách jen málo skloněných vůči rovině, se středem v centru Galaxie. Patří sem mladé hvězdy (např. Slunce). Disk obklopuje řídší kulová složka, kam naopak patří velmi staré hvězdy (např. členky kulových hvězdokup). Koncentrují se směrem ke středu Galaxie, ale pohybují se po nahodilých dráhách, tzv. banánových křivkách. Na schematu je vyznačena jednak současná poloha Trpasličí eliptické galaxie ve Střelci, jednak její dráha v intervalu jedné miliardy let. Jedná se o pohled z boku -- zakreslen je tedy průměr do roviny procházející Sluncem kolmo na rovinu Galaxie. Poloha Slunce je vyznačena zeleným puntíkem.

Keckův dalekohled na Mauna Kea pořídil minulý týden další astronomický rekord -- doufejme, že ne na dlouhou dobu. Přiložený snímek ukazuje galaxii s ne zrovna romantickým označením 0140-326RD1, která je zatím nejvzdálenějším pozorovaným tělesem vůbec. Její světlo se na cestu vydalo v době, kdy byl vesmír starý asi jen 820 milionů let! Měl tedy přibližně šest procent svého současného stáří. Byla tak zlomena hranice tzv. červeného posuvu (označovaného v astronomické literatuře písmenem z), která se přehoupla přes pět. Zmíněný posuv této galaxie je roven 5,34. Podrobnější vysvětlení použité terminologie se dočtete v příštím vydání IAN, kde o tomto zajímavém objevu napíšeme více.