48. číslo, pondělí 30. března 1998 21:30
Obsah zpráv:
Záblesky ze souhvězdí Iridia
Skleněné oči světa: Radioteleskop v Arecibu
Nové hmotnosti starých planetek
Podívejte se na Slunce
Kdy poletí nad Prahou Mir?
Rubriky:
Názory: Miloslav Vondráček, Pojmenování planetek
Čtivo: J. Grygar, Cena Kalinga 1996
Zvláštní příloha:
Za úplným zatměním Slunce
Žeň objevů 1995, 1996, 1997 (J. Grygar)
Dobrý den, sousede (J. Dušek, M. Eliáš, P. Gabzdyl)
Skleněné oči světa (R. Novák)
Vítejte na Marsu (M. Grün, P. Jakeš, Z. Pokorný)
Co oči nevidí (J. Grygar, M. Grün)
Zprávy z kosmonautiky (M. Grün)
Fyzika hvězd (Z. Mikulášek)
Záblesky
ze souhvězdí Iridia
V roce 1804 oddělil anglický chemik Smithson Tennant po rozpuštění
platiny v lučavce královské prvek, jehož sloučeniny hrály duhovými barvami.
Podle řeckého slova iris (duha) dostal název Iridium. Známý je především
tím, že ze slitiny 90 procent platiny a 10 procent iridia je vyroben prototyp
metru, uložený v Paříži.
Jelikož jádro tohoto prvku obklopuje 77 elektronů, vybrala firma Motorola
jeho jméno za označení plánované sítě 77 umělých družic na šesti různých
polárních dráhách, které umožní spojení prostřednictvím mobilních telefonů
(za cenu dva až tři tisíce amerických dolarů) z libovolného místa planety.
Později byl projekt omezen na 66 satelitů, nicméně jméno na prvek Dysprosium
změněno již nebylo... V současnosti byly na oběžnou dráhu uvedeny tři čtvrtiny
všech plánovaných satelitů a komunikační síť již z části funguje. "Iridiové
družice" tak začaly vážně ohrožovat pozemskou astronomii.
Zásadní problém, kdy málem zlikvidovaly jedno z nejdůležitějších pozorovacích
oken radioastronomů, byl naštěstí před několika týdny zažehnán. Tyto družice
totiž pracují na frekvenci v rozmezí od 1616 do 1626,5 megahertzu. Na frekvenci
1612 megahertzů se přitom pozoruje emise hydroxylu, molekuly složené z
jednoho atomu vodíku a jednoho atomu kyslíku. Její pozorování má velký
význam při studiu mezihvězdných mračen a chladných hvězd. Síť družic je
přitom sestavena tak, aby kdekoli na světě byla nad obzorem alespoň jedna
z nich... Naštěstí 18. března tohoto roku došlo k dohodě mezi společností
Motorola a National Astronomy and Ionosphere Center, která provozuje největší
radioteleskop na světě Arecibo na astrově Portoriko. Podle smlouvy budou
mít astronomové k dispozici každý den devět hodin nerušeného pozorovacího
času...
Satelity sítě Iridium se však projevují nejen na radiových vlnách.
Družice se pohybují ve výšce 780 kilometrů nad zemským povrchem a tak vzhledem
ke své velikosti mají jasnost asi 6 magnitud. Nejsou tudíž viditelné bez
dalekohledu. Jak se ale ukazuje, mohou se na několik sekund zjasnit natolik,
že se po Měsíci stávají nejjasnějšími objekty na obloze. Jejich záblesky
mají hvězdnou velikost až -8 magnitudy a jsou tudíž viditelné i ve dne!
Co je jejich příčinou?
Iridiové satelity mají výšku asi čtyři metry a jejich trojúhelníková
základna má plochu zhruba jeden metr čtvereční. Ve spodní polovině mají
sondy umístěny tři diagonální antény s plochou 1,6 m2, které
jsou pokryty (kvůli tepelné izolaci) vysoceodrazivým teflonem. "Tělo" sondy
je zpravidla orientováno směrem k Zemi, antény jsou tudíž skloněny pod
úhlem asi 40 stupňů. Na pár okamžiků, při vhodném postavení pozorovatele,
sondy a Slunce, tak mohou fungovat jako skvělá zrcadla házející na Zemi
velmi jasná "prasátka".
 |
Jeden z prvních zaznamenaných záblesků satelitu číslo
12 sítě Iridium pozorovaný 20. září 1997 v 19.10.23 světového času, který
dosáhl -8 magnitudy v oblasti na rozhraní Labutě, Ještěrky a Pegase. Expozice
asi jedna minuta na film Fujichrome 400 ASA objektivem f/1,7. Přístroj
mířil do zenitu, satelit se pohyboval zleva doprava. Jeho původní jasnost
se pohybovala kolem 0. velikosti a záblesk byl tak veliký, že se objevil
i odraz na optice v pravé části snímku. Autor Chris Dorreman.
|
Zachytit tyto záblesky není vůbec jednoduché a vyžaduje to určité štěstí.
První "prasátka" však byla pozorována již v polovině loňského roku, kdy
ještě nikdo nevěděl o tom, jak mohou být jasná. V srpnu 1997 američtí pozorovatelé
přinesli zprávy o zjasnění na -1 magnitudy. Brzy poté evropští amatéři
spatřili záblesky, které se v maximu vyrovnaly Venuši (-4 mag), a později
ještě jasnější s hvězdnou velikostí -8 mag. Byly též pořízeny první snímky.
Dvanáctého října 1997 se nakonec Bram Dorreman stal první známým člověkem,
který viděl umělou družici i ve dne!
Pozorovat tyto unikátní záblesky, které však určitě značně znepříjemní
život astronomům, můžete i vy. Na Internetu již existuje několik služeb,
kde si můžete pro své pozorovací stanoviště nechat spočítat předpověď jejich
viditelnosti. Jednu takovou nabízí například German
Space Operations Centre v Mnichově. Upozorňujeme ale, že je nutné zadat
polohu vašeho místa s přesností nejméně na deset kilometrů.
-- jd --
obsah
Skleněné oči světa: Radioteleskop
v Arecibu
I
na stránkách IAN jste už o tomhle přístroji několikrát četli. Není snad
nutné zdůrazňovat, že dnešní díl seriálu Skleněné oči
světa by se měl jmenovat spíše hliníkové oko světa -- určitě je to
však oko největší. Dalekohled v Arecibu, kterým pozorují astronomové výhradně
v radiové oblasti elektromagnetického vlnění, slouží krom výzkumu vzdáleného
vesmíru také ke studiu zemské atmosféry a hlednání cizích civilizací.
-- rkn --
obsah
Nové hmotnosti starých planetek
Ceres -- první a největší známá planetka -- je nyní poněkud méně hmotná,
než jsme dosud mysleli, zatímco Pallas -- v pořadí druhý asteroid -- je
těžší. Tyto drobné změny jsou jedním z výsledků studie Jamese Hiltona z
U.S. Naval Observatory.
James Hilton na základě 59 258 optických měření a dvou radarových pozorování
sestavil nové dráhové elementy pro patnáct největších planetek. Součástí
se staly i nové odhady hmotnosti trojice Ceres, Pallas a Vesta. Z jejich
gravitačního vlivu na ostatní asteroidy zjistil, že hmotnost planetky Cerery
je 1,18 procent hmotnosti Měsíce, Pallas 0,43 % Měsíce a Vesty 0,41 % Měsíce.
Ceres se tak jeví o něco lehčí, než se doposud předpokládalo, zatímco hmotnost
Pallas mírně vzrostla. Jelikož jsou též známy velikosti těchto těles, vychází
hustota Cerery na 2,0 gramu na krychlový centimetr, Pallas 4,2 g.cm-3
a Vesty 3,9 g.cm-3. Přesné hodnoty spolu s dalšími charakteristikami
najdete v přiložené tabulce.
-- jd --
| . |
Ceres |
Pallas |
Vesta |
| rok objevu |
1801 |
1802 |
1807 |
| objevitel |
Piazzi |
Olbers |
Olbers |
| střední průměr |
479,6±2,4 x 466,3±4,5 km |
570±22 x 525±4 x 482±15 km |
265±5 km |
| hmotnost |
4,35±0,05 x 10-10 Slunce |
1,60±0,04 x 10-10 Slunce |
1,52±0,09 x 10-10 Slunce |
| hustota |
1,98±0,03 g.cm-3 |
4,2±0,2 g.cm-3 |
3,8±0,3 g.cm-3 |
obsah
 |
Planetka Vesta je natolik veliká,
že na jejím povrchu dokázal Hubblův kosmický dalekohled rozlišit i některé
nejvýraznější detaily. Obě mapy byly sestaveny na základě pozorování mezi
28. listopadem a 1. prosincem 1994 přístrojem Wide Field Planetary Camera-2.
Jedná se o oblast kolem rovníku mezi šířkou 16 stupňů jižně a 48 stupňů
severně. Planetka se kolem své osy otočí za 5,34 hodiny.
Horní mapa ukazuje různé světlé a tmavé oblasti, které
byly formovány lávovovými výlevy či srážkami s jinými velkými planetkami.
Velký kruhový útvar má jméno "Olbers" a nese jméno po H. W. Olbersovi,
který Vestu roku 1807 objevil. Kompozice byla pořízena v modrém světle.
Spodní mapa popisuje chemické složení povrchu. Ukazuje, že je Vesta pokryta
dvěma typy povrchů. Interpretace je taková, že červeně zbarvená oblast
byla formována pády velkých těles, při kterých byly odkryty podpovrchové
části planetky. Žluto-zelené oblasti pak tvoří původní kůra planetky.
Tato mapa byla sestavena na základě snímků v modré, oranžové, červené a
infračervené části spektra. Foto Ben Zellner (Georgia Southern University)
a NASA.
Podívejte se na Slunce
Po několikaletém období relativního půstu, kdy se na slunečním povrchu
jen tu a tam objevila nějaká skvrnka, začíná opět aktivita naši nejbližší
hvězdy růst. V těchto dnech se můžete podívat na velkou sluneční skvrnu
-- její průměr je zhruba pět průměrů Země, která je viditelná i při pohledu
bez dalekohledu. Samozřejmě s příslušnými filtry (např. vnitřku pětipalcové
diskety). Určitě se na ni podívejte -- mějte však na paměti, že i krátký
pohled na oslnivý sluneční disk může být bez ochranných pomůcek velmi nebezpečný!
Kdyby vám počasí náhodou nepřálo, můžete se alespoň pokochat přiloženou
sekvencí pořízenou mezi 27. a 30. březnem družicí SOHO, na které je jednak
názorně vidět putování rozsáhlé skupiny po slunečním disku, jednak její
pomalý vývoj.
-- jd --
obsah
Změny polohy nápadné skupiny slunečních skvrn mezi 27.
a 30. březnem:
 |
 |
 |
 |
Kdy
poletí nad Prahou Mir?
V níže uvedené tabulce najdete předpovědi přeletů kosmické stanice
Mir (v letním čase). Vzhledem k malosti České republiky však platí, v rámci
tolerance minut a stupňů, pro celé území státu. Uveden je okamžik začátku
letu (čas, výška ve stupních a azimut -- W - západ, E - východ, S - jih,
N - sever), maximální dosažená výška a konec letu, kdy stanice zmizí za
obzorem, či častěji v zemském stínu. Mir bude mít podobu hvězdy nulté velikosti
(takovou jasnost má např. Vega z Lyry, Arkur z Pastýře, Prokyon z Malého
psa), která se bude pomalu pohybovat noční oblohou. Předpovědi pro své
pozorovací stanoviště získáte na stránkách http://www.gsoc.dlr.de/satvis/.
-- jd --
obsah
| datum |
začátek letu |
maximální výška |
konec letu |
| čas |
výška |
azimut |
čas |
výška |
azimut |
čas |
výška |
azimut |
| 30. 3. |
20:15:15 |
10 |
SE |
20:15:51 |
10 |
SE |
20:16:27 |
10 |
SE |
| 30. 3. |
21:48:08 |
10 |
SW |
21:48:39 |
14 |
SW |
21:48:39 |
14 |
SW |
| 31. 3. |
20:48:02 |
10 |
SW |
20:50:46 |
27 |
SE |
20:51:21 |
25 |
SE |
| 31. 3. |
22:23:19 |
10 |
W |
22:23:32 |
11 |
W |
22:23:32 |
11 |
W |
| 1. 4. |
21:22:47 |
10 |
SW |
21:25:52 |
66 |
S |
21:25:58 |
65 |
SE |
| 2. 4. |
20:22:26 |
10 |
SW |
20:25:21 |
39 |
SE |
20:28:12 |
11 |
E |
| 2. 4. |
21:58:04 |
10 |
W |
22:00:21 |
44 |
W |
22:00:21 |
44 |
W |
| 3. 4. |
20:57:25 |
10 |
W |
21:00:33 |
85 |
S |
21:02:25 |
22 |
E |
| 3. 4. |
22:33:28 |
10 |
W |
22:34:32 |
19 |
W |
22:34:32 |
19 |
W |
| 4. 4. |
21:32:45 |
10 |
W |
21:35:52 |
64 |
N |
21:36:28 |
49 |
NE |
| 5. 4. |
20:32:02 |
10 |
W |
20:35:10 |
79 |
N |
20:38:17 |
10 |
E |
| 5. 4. |
22:08:05 |
10 |
W |
22:10:25 |
44 |
NW |
22:10:25 |
44 |
NW |
| 6. 4. |
21:07:21 |
10 |
W |
21:10:28 |
62 |
N |
21:12:10 |
24 |
E |
| 6. 4. |
22:43:20 |
10 |
W |
22:44:17 |
18 |
W |
22:44:17 |
18 |
W |
| 7. 4. |
21:42:38 |
10 |
W |
21:45:46 |
75 |
N |
21:45:58 |
70 |
NE |
| 8. 4. |
20:41:52 |
10 |
W |
20:44:59 |
63 |
N |
20:47:38 |
13 |
E |
| 8. 4. |
22:17:50 |
10 |
W |
22:19:44 |
32 |
W |
22:19:44 |
32 |
W |
Instantní astronomické noviny
vycházejí, pokud nám to naše linka dovolí, každé pondělí a čtvrtek do 18.
hodiny. V případě nutnosti i častěji. Archivujeme vždy posledních deset
čísel. Redakce: Jiří Dušek (jd, dj), Rudolf Novák (rkn), Zdeněk
Pokorný (zp), Jiří Grygar (jg), Marcel Grün (mg), Tomáš Gráf (tg) a Pavel
Gabzdyl (pg). Vzkaz redakci můžete zaslat na tuto adresu ibt@sci.muni.cz.